Fauna

    Bílé Karpaty se nacházejí na rozhraní Severopanonské, Hercynské a Západokarpatské podprovincie a z hlediska možného osidlování z různých geografických směrů mají ideální polohu. Kromě přírodních faktorů ovlivnil druhové složení fauny svým dlouhodobým hospodařením také člověk – počátky antropogenního přetváření biotopů sahají do období atlantiku, zhruba před 5000–6000 lety. V důsledku potlačování rozvoje lesa v průběhu holocénu se do Bílých Karpat mohla trvale šířit celá společenstva živočichů, která by zde bez vlivu člověka nenašla dostatek vhodných stanovišť. Člověk tak svými zásahy zvýšil heterogenitu přírodních podmínek území a tím jednoznačně podmínil růst biodiverzity. Na současném zoogeografickém složení fauny a charakteru celých zoocenóz se tedy podepsala geografická poloha území, jeho geomorfologie, klimatické, půdní a hydrologické poměry i jeho vývoj v postglaciálním období, který byl utvářen nejen přírodními, ale později významně i antropogenními faktory. Přítomnost většiny živočišných druhů je podmíněna specifickými geomorfologickými a chemickými vlastnostmi flyšových hornin v kombinaci s charakterem vegetace a strukturou rostlinných společenstev. Zoogeografické složení fauny je pak do značné míry odrazem fytogeografických poměrů v samotném území i jeho širším okolí.

    Současná fauna Bílých Karpat je velmi bohatá a na našem území z mnoha ohledů jedinečná. Vycházíme-li z poznatků o dobře probádaných skupinách, ve kterých bylo dosud zjištěno kolem 50–60 % druhů známých z území České republiky, lze předpokládat, že se v oblasti Bílých Karpat vyskytuje nejméně 20 tisíc druhů živočichů, z toho alespoň 16 tisíc druhů hmyzu. Tento odhad ovšem nepokrývá pouze luční prostředí, ale zahrnuje také celou škálu dalších biotopů. V závislosti na svých pohybových schopnostech a dalších okolnostech osídlily jednotlivé druhy území různými způsoby a různě rychle. Drobné druhy zvláště pavouků a hmyzu mohou být přenášeny na značné vzdálenosti větrem, u některých skupin hraje velmi důležitou roli i zoochorie – transport jinými většími živočichy (např. u měkkýšů). Aktuální složení fauny je více nebo méně ovlivněno i antropochorií, i když ta již nespadá mezi přirozené způsoby šíření a významně se uplatňuje až v historické době. Živočichové na rozdíl od rostlin, hub a baktérií mají kromě zmíněných pasivních možností i schopnost aktivního šíření. Druhy o hmotnosti větší než několik desítek miligramů se již obvykle musí šířit pomocí svých pohybových orgánů, nohou nebo křídel.

    V návaznosti na rozmanitost rostlinného krytu Bílé Karpaty hostí velmi pestrou paletu živočichů. Zajímavé je zastoupení různých zoogeografických elementů. V raném postglaciálu sem pronikly stepní a později lesostepní elementy z jihovýchodního směru, ať již původu orientálního, pontomediteránního nebo eurosibiřského. Pronikání fauny ze západní Evropy pravděpodobně zabrzdila blízká vysoká horstva s rozsáhlými ledovci (Alpy) i přítomnost relativně vysokých horských pásem, která přehrazují úzkou dunajskou cestu. Šíření stály v cestě i pohoří na jižních a jihozápadních hranicích České republiky. Karpatské a panonské prvky sem pronikají i v současnosti.

    Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Žije zde např. sklípkánek černý (Atypus piceus), vzácní sekáči Zacheus crista a Egaenus convexus, střevlíček Pterostichus incommodus, krasec uherský (Anthaxia hungarica), krytohlav Cryptocephalus gridelii, mandelinka Galeruca dahli, štítonoš Cassida canaliculata, nosatec Donus vienensis, nosatec Liparus dirus a celá řada dalších vzácných brouků. Z motýlů je zde typický perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), modrásek hořcový (Maculinea alcon), modrásek očkovaný (Maculinea teleius), vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica), pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi), různé druhy můr, píďalek aj. V celém pohoří je hojně pozorován křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) a kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Soliterní staré duby ve větších lučních komplexech podmiňují hojný výskyt roháče obecného (Lucanus cervus) a celé řady jiných vzácných brouků prodělávajících vývoj ve dřevě, např. pestrokrovečníka Aporthopleura sanguinicollis.

    Pastviny, mokřady na sesuvech, vrstevnatá prameniště a potoční nivy v loukách, lemy kolem soliterních stromů a v okrajích lesa jsou rovněž vhodným biotopem pro další druhy významné druhy bezobratlých a také obratlovců, např. ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a velmi vzácně i zmije obecné (Vipera berus). Pestrá mozaika biotopů v těchto polohách umožňuje i soužití druhů obojživelníků různých ekologických nároků; spolu zde žijí např. ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). Na lesostepních stanovištích se často objevují ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde přežívají dosud relativně početné populace koroptve polní (Perdix perdix), křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí např. linduška lesní (Anthus trivialis), strnad luční (Emberiza calandra) či bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Z dravců je zde hojný včelojed lesní (Pernis apivorus). Charakteristickými savci jižní části pohoří jsou ježek východní (Erinaceus concolor) a bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon).

    V lesích vyšších poloh hnízdí holub doupňák (Columba oenas), krutihlav obecný (Jynx torquilla), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo). Hojnými pěvci zde jsou žluva hajní (Oriolus oriolus), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), lejsek šedý (Muscicapa striata) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve starších porostech hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) a v posledních letech šířící se krkavec velký (Corvus corax). Na lesních cestách je téměř v každé kaluži možné nalézt kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), v lesích a u potoků je hojný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Charakteristickým plazem listnatých lesů a zahrad je v celé oblasti slepýš křehký (Anguis fragilis). Z drobných savců zasluhuje pozornost především výskyt rejska horského (Sorex alpinus). Především v severovýchodní části pohoří se vzácně vyskytuje rys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se občas zatoulá i medvěd hnědý (Ursus arctos). V lesních porostech vyšších poloh žije mnoho bezobratlých živočichů, typických pro karpatské lesy. Např. měkkýši modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) a skalnice lepá (Faustina faustina), brouci Pterostichus pilosus, Pterostichus foveolatus, Abax schueppeli rendschmidtii, Carabus obsoletus, tesařík alpský (Rosalia alpina), lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), Melandrya dubia, Platydema dejeany nebo Xantochroa carniolica.

    V okolí lidských sídel v jižní části území žijí motýli pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) a martináč hrušňový (Saturnia pyri). Pro údolí Moravských Kopanic je charakteristický výskyt užovky stromové (Zamenis longissimus). Roztroušené samoty a hospodářská stavení jsou hnízdišti dosud početných populací vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica). V kostelích a jiných starých budovách přebývají letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra ušatého (Pletocus auritus), netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus) a netopýra večerního (Eptesicus serotinus). V zahradách a v okolí pouličních lamp často loví netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus). Samoty často osidluje plch velký (Glis glis).

Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt