ÚSES

Územní systém ekologické stability

Z hlediska širších vztahů je územní systém ekologické stability (dále jen „ÚSES“) ve všech třech hierarchických úrovní pro celé území CHKO Bílé Karpaty vymezen na úrovni generelu, který je součástí přílohy dokumentace „Urbanistická studie CHKO Bílé Karpaty (1997)“. Zpracovatelem dokumentace je LÖW a spol., s. r. o. Brno (pořizovatel: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, regionální odbor Olomouc). Mapovým podkladem výkresové části je ZM 1:10 000, do které jsou zakresleny základní skladebné části ÚSES, tj. biocentra a biokoridory, interakční prvky nejsou v této dokumentaci řešeny. Tabulková část obsahuje pouze přehledný seznam jednotlivých skladebných částí ÚSES seřazených podle mapových listů a popis základních charakteristik jednotlivých biocenter, biokoridory nejsou popsány vůbec. Generel ÚSES byl zpracován pouze v tištěné podobě. Teprve v roce 2009 v rámci vektorizace lokálního a regionálního ÚSES byla výkresová část převedena do digitální podoby včetně doplnění základních atributů pro jednotlivé datové vrstvy. Vznikla tak jednotná vrstva pro celé území CHKO, která však přebrala některé chyby z podkladové dokumentace.

            K roku 2010 nechala Správa CHKO Bílé Karpaty zpracovat plán lokálního a regionálního ÚSES pro 16 katastrálních území (dále jen „k. ú.“) (Bojkovice, Bzová u Uherského Brodu, Krhov u Bojkovic, Slavičín, Hrádek na Vlárské dráze, Velká nad Veličkou, Vlachovice, Vrbětice, Vápenice u Starého Hrozenkova, Vyškovec, Bystřice pod Lopeníkem, Starý Hrozenkov, Březová u Uherského Brodu, Lopeník, Suchá Loz a Žítková) z celkového počtu 78 k. ú., které se alespoň částečně rozkládají v CHKO. Plán ÚSES vzniklý pro část území CHKO je samostatnou oborovou dokumentací ochrany přírody projednanou s dotčenými orgány státní správy.

            Vymezení lokálního a regionálního ÚSES je k nahlédnutí na pracovišti Správy CHKO a od roku 2010 je i dostupné na internetových stránkách AOPK ČR jako součást databáze IS AOPK ČR. V letech 2011 – 2012 se plánuje revize vymezení lokálního a regionálního ÚSES na rozsáhlé části  části (cca 70 %) území CHKO Bílé Karpaty a vytvoření aktuálního a kompletního plánu ÚSES pro celé území CHKO.

Nadregionální ÚSES (dále jen „NR ÚSES“) byl v roce 2010 na celém území České republiky vymezen v rámci studie „Aktualizace vymezení nadregionálního ÚSES“, kterou zpracovala firma Ekotoxa s.r.o. na základě zakázky AOPK ČR. Výsledkem revize stávajících územně plánovacích dokumentací a aktualizace NR ÚSES je přesné vymezení hranic nadregionálních biocenter a vedení os biokoridorů. Součástí je také podrobná textová dokumentace s popisem jednotlivých skladebných částí ÚSES obsahující dále zhodnocení přítomných reprezentativních ekosystémů, výčet limitů využití území, posouzení možných ohrožení a rizik a návrh managementových opatření. Aktualizovaná a upřesněná vektorová vrstva NR ÚSES je zveřejněná v rámci databáze AOPK ČR.

V další etapě aktualizace NR ÚSES dojde k přesnému vymezení hranic NR BK do skladebných částí včetně vložených biocenter. Součástí bude doprovodná textová dokumentace. Termínem dokončení je plánován na rok 2013.

 

ÚSES nadregionálního významu

            Na území CHKO Bílé Karpaty jsou v současné době vymezena dvě funkční nadregionální biocentra (dále jen NRBC) a čtyři nadregionální biokoridory (dále jen NRBK). Nachází se zde NRBC 98 Čertoryje, NRBC 99 Javořina, NRBK 150 (Makyta-Javořina), NRBK 153 (Čertoryje-Javořina), NRBK 154 (Hluboček-Čertoryje) a NRBK 155 (Čertoryje-hranice ČR). 

 

Nadregionální biocentra

            Nadregionální biocentra zaujímají přibližně rozlohu 3370 ha, což je téměř 5 % celkové rozlohy území CHKO Bílé Karpaty.

NRBC 98 Čertoryje (1387 ha) – společenstva typických květnatých bučin a karpatských květnatých luk s rozptýlenou dřevinnou zelení, jeho součástí je NPR Čertoryje. Vyskytují se zde velkoplošné a reprezentativní porosty širokolistých suchých trávníků (T3.4D a T3.4C) a mezofilních ovsíkových luk T1.1. Z lesních jsou reprezentativně vyvinuty karpatské a panonské dubohabřiny (L3.3B a L3.4) a květnaté bučiny (L5.1), v menším rozsahu i středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) a údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2A). Na vlhkých místech se maloplošně vyskytují bezkolencové louky (T1.9) a vlhká tužebníková lada (T1.6). Častá jsou luční i lesní pěnovcová prameniště (R1.1 a R1.3), místy s vegetací parožnatek (V5)

NRBC 99 Javořina (1983 ha) – rozsáhlý komplex lesních porostů na nejvyšším hřbetě CHKO Bílých Karpat s cennými lesními společenstvy a vrcholovými loukami. Jeho součástí je NPR Javorina. Do biocentra jsou začleněny i přilehlé rozsáhlé luční rezervace s komplexy bělokarpatských květnatých luk na střídavě vlhkých půdách s množstvím rozptýlených dřevin. Hlavními společenstvy jsou květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), mezofilní ofsíkové louky (T1.1) a širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých bez přítomnosti jalovce (T3.4C). Ty doplňuje mozaika luk a remízků, sut´ové lesy (L4) a poháňkové pastviny (T1.3) se západokarpatskými dubohabřinami (L3.3B)

 

Nadregionální biokoridory

            V CHKO bylo vymezeno přibližně 85 km délky os nadregionálních biokoridorů.

NRBK 150 (Makyta-Javořina) – reprezentuje lesní společenstva nejvyšších a středních poloh, přecházející do slovenské části CHKO. Do osy jsou vloženy RBC 71 Hložiny, RBC 1533-34 Studený Vrch, RBC 1541 Lokov, RBC 346 Jurů vrch, RBC 347 Nedašovské pastviny a několik lokálních biocenter.

NRBK 153 (Čertoryje-Javořina) – osa biokoridoru prochází cílovými mezofilními bučinnými ekosystémy, do osy jsou vložena RBC 60 Ochoza, RBC 61 Machová, RBC 62 Liščí bouda a také několik lokálních biocenter.

NRBK 154 (Hluboček-Čertoryje) – v celém průběhu má jednu osu s cílovými společenstvy teplomilných doubrav, do osy je vloženo několik lokálních biocenter.

NRBK 155 (Čertoryje-hranice ČR) – reprezentuje především teplomilná hájová společenstva dubohabřin a zajišťuje přechod do Hluckého bioregionu. Do osy jsou vložena RBC 80 Travičná, RBC 5 Mlýnky a několik lokálních biocenter.

 

ÚSES regionálního významu:

            ÚSES regionálního významu je zastoupen 24 funkčními regionálními biocentry (RBC), dvěma částečně funkčními a jedním nefunkčním biocentrem. Propojení těchto biocenter zprostředkovává celkem 26 regionálních biokoridorů (RBK).

 

Regionální biocentra

RBC 5 Mlýnky – lesní komplex na prudkých a členitých jižně orientovaných stráních spadajících do nivy Sudoměřického potoka. Lesní porosty jsou listnaté, nivu provází loučky a břehové porosty.

RBC 22 Sudoměřický potok – nefunkční biocentrum k vymezení v nivě Sudoměřického potoka jihovýchodně od Sudoměřic na hranicích se Slovenskem. Nyní je tvořeno břehovými porosty, enklávami louček a ornou půdou.

RBC 58 Kútky – je tvořeno luční rezervací, což je v podstatě zbytek původních květnatých luk, prameniště a mokřady, přidány jsou přilehlé potoční nivy s lesními porosty. Svahy JZ expozice.

RBC 59 Zrubenec –  tvoří jej listnaté a smíšené lesní porosty na SZ svahu pod vrcholem Osypaných hor.

RBC 60 Ochoza – SV orientované svahovité území s kvalitním listnatým porostem.

RBC 61 Machová – severní svahy Machové jsou květnaté louky s rozptýlenou zelení, lemovými společenstvy, mokřady a prameništi.

RBC 62 Liščí bouda – údolí Hrubého potoka s množstvím bočních údolíček jež jsou porostlé listnatým a smíšeným lesním komplexem na prudkých svazích.

RBC 64 Mandlová – členité území s mozaikou lesíků, luk, pastvin a žlebů. Lesní celek na JV až JZ orientovaných stranách je tvořen kvalitním bukovým porostem různé věkové struktury, zčásti i smíšené.

RBC 65 Zlatný potok – různověké a vesměs kvalitní listnaté porosty na SZ svazích Velkého Koprníka.

RBC 66 Bošačky – různověké (až 120 let) porosty s dominancí buku nebo smrku a přímíšeným modřínem, klenem, douglaskou, jedlí a borovicí se nachází na východních svazích Kobylce a u Lopenického sedla.

RBC 67 Na Zárubě – částečně funkční biocentrum je tvořeno hospodářsky využívaným lesním komplexem pod hřebenem Machnáče. Na svazích SZ expozice  rostou různověké zčásti jehličnaté, z části smíšené bučiny.

RBC 68 Pod Ochozem – lesní porosty na SV svazích vrchu Ochoz. Bukové kultury s příměsí smrku ve věku 40-50 let.

RBC 69 Hrabčovina – různověké listnaté i smíšené porosty jižně od vrcholu Hrádku.

RBC 70 Valy – lesní komplex na východně orientovaných stráních severně od Komni. Kvalitní porosty listnáčů či v malé míře smíšených porostů jsou ve věkové skladbě 60‑100 let.

RBC 71 Hložiny – lesní společenstvo na hřbetu Dubník–Horní kopec tvoří kvalitní bukový les s bylinným patrem. Část biocentra je tvořena západně orientovanými stráněmi pod Dubníkem s mozaikou lučních porostů, pastvin, sadů, lesních enkláv a zarostlých žlebů. Výskyt mokřadů a pramenišť.

RBC 72 Lipiny – kvalitní lesní porost s převahou dubu a s vyvinutým bylinným patrem.

RBC 77 Búrová – severní svahy vrchu Háj s původními lučními společenstvy, jež jsou z části ochuzené agrotechnickými zásahy.

RBC 78 Zahrady pod Hájem – základem je stejnojmenná národní přírodní rezervace na západních svazích Hájové. Květnaté louky a staré zahrady jsou odděleny hrázemi keřů a lesíky.

RBC 79 Jazevčí – komplex květnatých luk, lesíků a údolnic drobných potůčků chráněný jako stejnojmenná národní přírodní rezervace. Nachází se na severním úpatí vrchu Hradisko, obtékané říčkou Veličkou.

RBC 80 Travičná – vrchol Travičné a její J a JZ svah je porostlý lesním společenstvem. Vhodná dřevinná skladba s ochuzeným keřovým patrem.

RBC 89 Matka – lesní komplex na JZ svazích vrcholu Matka je tvořen bukovými a smíšenými porosty s podílem javoru, lípy, habru, jedle, smrku a modřínu.

RBC 90 Hluboké údolí – převážně bukové lesní porosty s podílem dubu, javoru, lípy, habru, smrku, jedle i modřínu s keřovým podrostem a místy podrosty borůvčí se nachází na Z svahu Hlubokého údolí.

RBC 96 Obětová – lesní porosty v komplexu pod vrcholem Obětové. J a Z svahy převážně s listnatými porosty se zastoupením dubu, buku, habru, modřínu, borovice a smrku.

RBC 346 Jurů Vrch – hraniční hřeben táhnoucí se z Vlárské doliny až k Nedašovu. Cenný listnatý komplex se zachovalými lesními společenstvy přirozené skladby, část tvoří i porosty smíšené s dominancí smrku a borovice.

RBC 347 Nedašovské pastviny – převážně Z a JZ orientované krajinářsky cenné území, jež je tvořeno mozaikou lesních a lučních porostů, sadů a rozptýlené zeleně.

RBC 1533-1534 Studený vrch – lesní komplex s velkým zastoupením buku, dubu a habru. V údolnicích zejména olše, javor, osika a další.

RBC 1541 Lokov – částečně funkční biocentrum je tvořeno převážně listnatými a smíšenými poměrně mladými lesními porosty, jež se nachází na JZ orientovaných svazích vrchu Lokov. Ve značné části jsou však i porosty jehličnaté.

 

Regionální biokoridory

RBK 141 – spojuje dnem údolí Sudoměřického potoka na hranici se Slovenskem jihovýchodně od Sudoměřic RBC 5 Mlýnky a nyní nefunkční RBC 22 Sudoměřický potok.

RBK 147 – vychází z RBC 72 Lipiny a pokračuje dále mimo území CHKO Bílé Karpaty. Je reprezentován teplomilnějšími společenstvy dubohabřin.

RBK 148 – listnatý lesní porost východně od Korytné spojuje RBC 71 Hložiny  a RBC 72 Lipiny.

RBK 151 – spojuje východně od Blatničky a západně od Suchova RBC 76 Jasenová (mimo CHKO Bílé Karpaty) a RBC 77 Búrová.

RBK 152 – spojuje převážně přes luční porosty mezi Suchovem a Velkou nad Veličkou RBC 77 Búrová a RBC 78 Zahrady pod Hájem.

RBK 153 – luční porosty kolem Velké nad Veličkou a Javorníkem spojují RBC 78 Zahrady pod Hájem a RBC 79 Jazevčí.

RBK 154 – spojuje převážně přes luční porosty na území CHKO RBC 79 Jazevčí a NRBC 99 Javořina.

RBK 155 – spojuje na území CHKO Bílé Karpaty mezi Javorníkem, Novou Lhotou a Slovenskem RBC 61 Machová a RBC 79 Jazevčí. Tvoří jej převážně luční porosty.

RBK 156 – tvoří jej různovětý lesní porost. Vychází z RBC 70 Valy a vede mezi Záhorovicemi a Bojkovicemi dále k severu, kde opouští CHKO Bílé Karpaty.

RBK 157 – víceetážový různověký kvalitní porost listnatých dřevin východně od Komně spojuje RBC 69 Hrabčovina a RBC 70 Valy.

RBK 158 – krátký biokoridor vedoucí téměř po hranici se Slovenskem spojuje NRBC 99 Javořina a RBC 64 Mandlová.

RBK 159 – západně od Strání a jižně od Březové prochází listnatý biokoridor, jež spojuje RBC 64 Mandlová a RBC 65 Zlatný potok.

RBK 160 – jihozápadně od Březové a jižně od Koprníku spojuje různověký převážně listnatý porost RBC 65 Zlatný potok a RBC 66 Bošačky.

RBK 161 – převážně listnatý porost tvoří biokoridor, jež obloukem severně od Vyškovce propojuje RBC 66 Bošačky a RBC 66 Bošačky.

RBK 162 – přibližně 100-letý smrkový porost vychází z RBC 66 Bošačky a prochází téměř po hranici se Slovenskem a území CHKO opouští jihovýchodně od Starého Hrozenkova.

RBK 163 – je tvořen společenstvy luk a pastvin s rozptýlenou dřevinnou vegetací. Jihovýchodně od Žitkové se biokoridor vrací na území CHKO ze Slovenska a napojuje se na RBC 68 Pod Ochozem.

RBK 164 – krátký biokoridor vychází z RBC 68 Pod Ochozem a navazuje na NRBK 150.

RBK 165 – zbytek původních květnatých luk s mokřinami, prameny a rozptýlenými dřevinami vychází z NRBC 99 Javořina a napojuje se na RBC 64 Mandlová.

RBK 166 – nedaleko RBC 66 Bošačky se napojuje na RBK 161 a pokračuje směrem k Bystřici pod Lopeníkem, kde se napojuje na RBC 69 Hrabčovina. Je tvořen kvalitním listnatým porostem.

RBK 167 – spojuje dnem údolí potoka Mandátu jihovýchodně od Radějova  RBC 58 Kútky s teplomilnou doubravní osou NRBK 155.

RBK 168 – spojuje dnem zalesněného údolí jedné ze zdrojnic potoka Mandátu jihovýchodně od Radějova RBC 58 Kútky a RBC 59 Zrubenec.

RBK 169 – spojuje po hřbetu na hranici se Slovenskem jihovýchodně od Radějova RBC 59 Zrubenec a NRBC 98 Čertoryje.

RBK 1599 – z RBC 96 Obětová míří mezi Pozlovicemi a Horní Lhotou mimo území CHKO.

RBK 1600 – jihozápadně od Luhačovic přichází v lesním komplexu do území CHKO Bílé Karpaty a napojuje se na RBC 96 Obětová.

RBK 1601 – severně od Brumova spojuje RBC 89 Matka a RBC 90 Hluboké Údolí. Je tvořen smíšeným lesním porostem či lučním porostem.

RBK 1602 – lesní porosty vychází z RBC 90 Hluboké Údolí jihovýchodně od Valašských Klobouk a dále směřuje mimo CHKO.

 

            Nadregionální a regionální biocentra propojená biokoridory byla vybrána tak, aby zahrnovala zachovalá refugia přirozených a přírodě blízkých ekosystémů bělokarpatského bioregionu a na něj navazujících bioregionů dyjsko-moravského, hluckého, zlínského a vsetínského. Pro území Bílých Karpat jsou skladebné části ÚSES důležité z hlediska zachování prostupnosti údolních migračních cest z oblasti Pováží a dále k propojení oddělených lučních celků v jižní a střední části pohoří.   

            Síť místních biocenter a biokoridorů byla koncipována tak, aby reprezentovala stávající škálu přírodě blízkých stanovišť (část funkční) a vhodně doplňovala kulturní krajinu o další přírodně unikátní i antropogenně podmíněná společenstva charakteristická pro dané území a zvyšovala její ekologickou stabilitu (část navrhovaná).

 

            Lokální a regionální USES je vymezen na celém území, ale v rámci  jednotlivých katastrálních území má odlišnou kvalitu. Zhruba 77 % rozlohy CHKO Bílé Karpaty (tj. 62 katastrálních území), nemá legitimně zapracovaný ÚSES v platných územních plánech obcí (tzn. v souladu s metodickým materiálem MMR a Ústavu územního rozvoje Brno „Metodika zapracování ÚSES do územních plánů obcí“) ani zpracovanou samostatnou oborovou dokumentaci v rozsahu plánu ÚSES. Při zpracování územních plánů jsou pouze přebírány podklady, které vymezují ÚSES na generelové úrovni pro velké územní celky. V těchto dokumentacích jsou často skladebné části ÚSES zakresleny jen rámcově bez ohledu na parcelní hranice pozemků resp. hranice jednotek prostorového rozdělení lesa, nejsou rozlišeny podle existenčního a funkčního stavu a v mnoha případech je i samotné vymezení biocenter a biokoridorů neaktuální. Tyto podklady také zpravidla postrádají doprovodnou textovou dokumentaci s popisem aktuálního stavu ekosystémů a s návrhy managementových opatření vedoucích k dosažení cílového stavu. Takto nedostatečně rozpracovaný návrh lokálního ÚSES nemůže sloužit jako použitelný podklad pro projekty ÚSES, realizaci pozemkových úprav, zpracování lesních hospodářských plánů nebo osnov a pro vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny.

 

            Na základě výše popsaného nechává Správa CHKO Bílé Karpaty postupně podle rozpočtových možností zpracovávat plány lokálního ÚSES pro příslušná katastrální území. Podstatou vymezení ÚSES do úrovně plánu je revize stávajících dokumentací a podkladů řešících ÚSES v konfrontaci a následné koordinaci s aktuálním i předpokládaným funkčním využitím území a záměry, které se promítají do řešeného území. Všechny skladebné části ÚSES jsou na podkladě terénních průzkumů a příslušných mapových děl vymezovány s přesností na hranice parcel pozemků umožňující identifikaci vlastnických vztahů resp. jednotek prostorového rozdělení lesa. Výsledná podoba návrhů vymezení biocenter a biokoridorů nakonec získává obecnou závaznost v procesu pořizování územních plánů projednáním s dotčenými orgány státní správy a správci sítí, veřejným projednáním s vlastníky dotčených pozemků a vydáním územního plánu formou opatření obecné povahy.

 

Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt