Zonace CHKO Bílé Karpaty

Přijetím zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny se i v našich podmínkách přešlo od konzervativního přístupu k péči o chráněná území k aktivní péči -managementu. Jeho smyslem je zachovat či napodobit činnosti a vlivy, které území pomáhaly formovat. Kroky vedoucí k údržbě a obnově lokality jsou vždy velmi razantní zásah do společenstva a znamenají násilné přerušení přirozeného vývoje (sukcese) se všemi důsledky, včetně rizika rychlého vymizení druhů na odpovídající sukcesní stadia vázaných. Při plánování managementu ve prospěch vegetace by měla být pozornost z hlediska ochrany fauny věnována především termínu zásahu, aby nedošlo k přímému ničení úkrytů, hnízd a vývojových stádií živočichů.

Intenzita a omezení činnosti v území se řídí platnou zonací území, která je stanovena na základě přírodních poměrů a krajinotvotných faktorů.

1. zóna, přírodní jádrová

V první zóně jsou zařazeny lesní porosty, které tvoří nejvzácnější a biologicky nejcennější ekosystémy. Jedná se zejména o ty části lesa, které vykazují vysokou biodiverzitu a vysokou míru přirozenosti, nebo se jedná o unikátní stanoviště. Tyto porosty přispívají k zachování původního genofondu lesních dřevin. Část těchto porostů byla vyhlášena jako maloplošná zvláště chráněná území. V těchto lesních porostech jsou preferovány nejjemnější způsoby hospodaření. Dále sem náleží nejcennější rozmanité mokřadní a stepní louky.

Cíl:
Uchování přirozených ekosystémů a jejich druhové rozmanitosti.

Zásady péče:
Činnost v této zóně je limitována výhradně mimoprodukčními hledisky. Při obhospodařování jsou používány šetrné technologie a vyloučeny intenzivní formy hospodaření. Je zde důsledně uplatňována přirozená obnova porostů, nedochází k obnově geograficky nepůvodních dřevin a podíl melioračních a zpevňujících dřevin odpovídá cílové druhové skladbě. Silně pozměněné lesní porosty (např. smrkové monokultury), které se do této zóny dostaly v rámci celistvosti daných komplexů lesa, je možné obnovovat v rámci rekonstrukce porostů pomocí holé seče a následné umělé obnovy. Musí se však jednat o autochtonní sadební materiál bez geograficky nepůvodních dřevin. Umělá obnova může být uplatňována i při vylepšování přirozené obnovy, příp. v místech, kde přirozené obnovy nelze docílit. První zóna patří ve velké části CHKO Bílé Karpaty do kategorie lesů zvláštního určení.

2. zóna přírodě blízká ochranná

Druhá zóna představuje souvislé plochy lesa s vysokou přírodní hodnotou, s průměrnou mírou přirozenosti a vzácnějšími stanovišti a vícedruhové louky. Jedná se o porosty, ve kterých jsou zvýšené zájmy ochrany přírody a proto jsou zde rovněž upřednostňovány jemné způsoby hospodaření.

Cíl:
Uchovat a vytvořit druhově a prostorově rozmanité lesní a luční ekosystémy sloužící zároveň jako funkční ochranné pásmo 1. zóny.

Zásady péče:
Uplatňuje se zde funkčně integrované hospodářství, v závislosti na přírodních podmínkách spojujících zájmy ochrany přírody s ostatními funkcemi lesa včetně produkční. V porostech s nevhodnou druhovou skladbou se hospodaří s cílem jejich postupné přeměny ve prospěch stanovištně a geneticky vhodných dřevin. V celé zóně je preferována přirozená obnova. Holoseč je omezena na přeměny stanovištně nepůvodních porostů. Podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnovách je stanoven minimálně na 50%. Základním pravidlem při hospodaření je nezhoršovat stav porostů tzn. minimálně uchovávat podíl stávajících listnatých dřevin (případně jedle bělokoré) a udržovat obmýtí při horní hranici. Využití modřínu je možné pouze v omezené míře - maximálně 5%.

3. zóna kulturně-krajinná

Ve třetí zóně se nacházejí člověkem pozměněné lesní ekosystémy s druhově zcela změněnou skladbou na stanovištích vhodných k intenzivnímu využití a dále mozaika luk, pastvin a polí, s bohatou mimolesní zelení, s rozptýlenou zástavbou případně malými sídly.

Cíl:
Uchování a dotváření harmonického krajinného rázu stmelujícího všechny krajinné zóny CHKO.

Zásady péče:
V této zóně se jedná o zajištění celkové stability porostů s podílem melioračních a zpevňujících dřevin minimálně 25-30 %. Z hlediska dřevinné skladby je nepřípustné zhoršovat dochovaný stav porostů. Využití modřínu je možné v omezené míře - maximálně 10-15 %. Zajištění běžného, ekologicky citlivého obhospodařování luk a pastvin. Údržba a případně omezený rozvoj rozptýlené zástavby, respektující estetické a přírodní hodnoty.

4. zóna okrajová sídelní

Souvisle zastavěné území sídel s územní rezervou a případně navazující intenzívně obdělávaná orná půda bez kostry ekologické stability.

Cíl:
Ekologicky stabilizované intenzívní formy zemědělství. Vhodně zastavěná území pro rozvoj podnikatelských aktivit v CHKO (včetně náročnějších forem cestovního ruchu) a bydlení.

Zásady péče:
V intenzívně zemědělské krajině vytváření a péče o územní systémy ekologické stability. Rozvoj architektonicky přijatelné zástavby pro bydlení a podnikání bez zvláštních omezení.

Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt