Národní přírodní rezervace v CHKO Bílé Karpaty

NPR Čertoryje

Nejrozsáhlejší komplex typických květnatých bělokarpatských luk s vysokou krajinářskou hodnotou a výskytem četných chráněných a ohrožených rostlin a živočichů. Jedno z nejcennějších území CHKO Bílé Karpaty.

k.ú.: Hrubá Vrbka, Kněždub, Tvarožná Lhota
výměra: 333,63 ha
nadm. výška: 350-445 m
vyhlášeno: 1987

Geologie - Zvrásněný flyš zastupuje dílčí bělokarpatská jednotka magurského flyše, obsahující nivnické souvrství, flyšové vrstvy s převahou vápnitých jílovců (svrchní paleocén) a pestré vrstvy, rudohnědé a zelenošedé jílovce (spodní eocén-cenoman). Z kvartérních uloženin jsou patrná eluvia a svahová deluvia písčito-hlinitého zrnitostního složení. Na lokalitě se objevuje erozně-denudační reliéf, v údolních dnech akumulační reliéf. NPR vykazuje malé výškové rozdíly se slabou detailní členitostí (s výjimkou západního svahu hřbetu). Mírně asymetrický hřbet směru severozápad-jihovýchod se nachází mezi široce rozevřenými údolími potoka Járkovec a pramenného úseku Radějovky. V široce zaoblené vrcholové části (kóta 444,7 m n. m.) spatřujeme náznak plošiny. Název Čertoryje ukazuje, jak si lidé sesuvy vysvětlovali (v CHKO a okolní oblasti se vyskytuje několikrát, např. v Přečkovicích, Brumově). Rozptýlené duby mají na svah stabilizační vliv. Důležitým faktorem ve vývoji sesuvů mohlo býtzahlubování potoka Járkovce a jeho bočná eroze. Na kvartérních uloženinách vznikla převážně černozem černicová (černice pelická) těžší zrnitosti, ve vyšších polohách kambizem typická a pseudoglejová.

Květena - Převažujícím typem vegetace jsou teplomilné, druhově velmi bohaté louky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nichž dominuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a sveřep vzpřímený (Bromus erectus), na vlhčích místech přecházejí ve vegetaci svazu Molinion s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea). Charakteristickým prvkem na loukách jsou pramenné výchozy a sezónně prosychající luční mokřady, místy s mělkou vrstvou slatiny (do 20 cm), pro něž je charakteristická ostřice oddálená (Carex distans), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a mech Fissidens adianthoides. Typickým rysem rezervace jsou roztroušené hájky a soliterní duby, lípy a jeřáby břeky (Sorbus torminalis). Kolem meandrujícího potoka Járkovce je vyvinuta vegetace karpatských dubohabřin (Carici pilosae-Carpinetum), která tvoří na hlinitých náplavech břehové porosty. V jejich druhové skladbě převažuje habr obecný (Carpinus betulus), v podrostu např. hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), ale i jarmanka větší (Astrantia major) a oměj vlčí (Aconitum vulparia). Na loukách se vyskytuje velké množství vzácných a chráněných druhů, např. tořič čmelákovitý, (Ophrys holosericea), tořič včelovitý , pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora) a pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), dále ostřice ječmenovitá (Carex hordeistichos), plevnatec lesostepní (Danthonia alpina), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), srpice karbincolistá (Klasea lycopifolia), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač obecný (Orchis morio), vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač nachový (Orchis purpurea), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), kosatec trávovitý (Iris graminea), kosatec pestrý (Iris variegata), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), dřín obecný (Cornus mas), dub pýřitý (Quercus pubescens), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), chrpa chlumní (Cyanus triumfetti), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), pampeliška bahenní (Taraxacum sect. Palustria), plamének přímý (Clematis recta), hořec křížatý (Gentiana cruciata), pryšec kosmatý (Tithymalus villosus), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a starček stinný (Senecio umbrosus). Celkem bylo v tomto území zaznamenáno téměř 500 druhů. Botanicky významné je také ochranné pásmo této NPR, nazývané Vojšické louky (výměra 369,29 ha), kde na jediném místě v České republice roste čestec (rozrazil) latnatý (Pseudolysimachion spurium) a na jediném místě v Bílých Karpatech mečík bahenní (Gladiolus palustris).

Zvířena - V rezervaci žije pestré společenstvo živočichů stepních i lesních, kterým vyhovuje rozsáhlý komplex luk s velkou proměnlivostí vegetačního krytu. Řada z nich patří mezi poklady naší fauny. Například sekáč Egaenus convexus, známý od nás jen z této lokality, nebo jiný vzácný druh Zacheus crista. Pro ilustraci lze jmenovat další živočichy, např. sklípkánka černého (Atypus piceus), střevlíčka Pterostichus incommodus, zlatohlávky Oxythyrea funesta a Eupotosia affinis, krasce Anthaxia hungarica a Melanophila formaneki, tesaříky Akimerus schaefferi a Acanthocinus griseus, velmi vzácnou mandelinku Galeruca dahli nebo majkovitého brouka Mylabris tenera. Pestrá je fauna mravenců, vosiček, včel a dalších blanokřídlých. Motýly reprezentuje početná populace perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) a perleťovce kopřivového (Brenthis ino). Žije zde vřetenuška smldníková (Zygaena cymarae), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosymone), nesytka žlutobřichá (Synanthedon flaviventre) a n. ochmetová (Synanthedon loranthi). Silně jsou zastoupeni také noční motýli - během jediné letní noci lze přilákat na světlo více než 130 druhů. K nejpočetnějším složkám zdejší fauny náleží dvoukřídlí. Dosud zde byla studována zejména čeleď bahnomilkovitých, z níž bylo na Čertoryjích a v nejbližším okolí zjištěno přes devadesát druhů. K nejvýznamnějším patří bahnomilka Ellipteroides adrastea, která byla v roce 1984 popsána na základě nálezů pocházejících z této typové lokality. Dalšími významnými bahnomilkami jsou Idiocera pulchripennis, I. punctata, Erioptera flavissima, Erioconopa diuturna aj. Z plazů a obojživelníků lze na sušších místech pozorovat ještěrku obecnou (Lacerta agilis), užovku hladkou (Coronella austriaca) a ropuchu obecnou (Bufo bufo), na vlhčích místech užovku obojkovou (Natrix natrix), rosničku zelenou (Hyla arborea) a kuňku žlutobřichou (Bombina variegata). Rezervace je také významným hnízdištěm ptáků vázaných na luční biotopy a světlé háje. Žije zde chřástal polní (Crex crex), křepelka polní (Coturnix coturnix), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), ťuhýk obecný (Lanius collurio), krutihlav obecný (Jynx torquilla) a řada dalších zástupců ornitofauny. Zoologický průzkum tohoto území byl teprve zahájen a lze očekávat potvrzení výskytu mnoha dalších významných, zejména bezobratlých živočichů.

Lesnictví - Součástí rezervace jsou ostrůvky přibližně devadesátiletých dubových lesních porostů, v keřovém patru s dřínem jarním. Probírka povede k prosvětlení porostu, což podpoří rozvoj keřového patra a přirozené zmlazení dubu. Duby jsou ale vesměs napadeny ochmetem a v současnosti trpí nemocemi souborně označovanými jako tracheomykóza. Při údržbě lučních porostů se důsledně dbá na ochranu vyrůstajících semenáčků, aby nedošlo ke změně krajinného rázu.

Využití - V minulosti navazovaly na plochu dnešní rezervace kavylové stepi (s dominantním kavylem tenkolistým), které však byly zničeny hnojením a postupně rozorány, stejně jako část Vojšických luk v ochranném pásmu. Do doby zřízení rezervace byly přístupné plochy luk hnojeny, většina ochranářsky významných druhů přežila na místech pro techniku nedostupných (okraje stromových skupin, prudší sklony) a nyní se postupně vrací. Od roku l986 se zde začaly za pomoci brigádníků čistit dlouho nekosené svahy, které do té doby zarůstaly náletem křovin, zejména hlohů., dnes již Nyní je vyčištěná a každoročně kosena několikahektarová část. Kosení má velký význam nejen z hlediska ochrany genofondu, ale i jako studijní plocha pro monitoring sukcesních změn.

NPR Javořina

Pralesovitý porost na vápnitém flyši severního svahu a společenstvo horské louky na vrcholu a severním svahu Velké Javoriny (970 m n. m.).

k.ú.: Strání
výměra: 165,81 ha
nadm. výška: 565-970 m
vyhlášeno: 1951 (v současném rozsahu roku 2007)

Geologie - Podloží tvoří zvrásněné sedimenty bělokarpatské jednotky magurského flyše, javorinského souvrství, s drobně až středně rytmickými vrstvami s převahou pískovců (spodní paleocén - svrchní křída). Nejvyšší vrcholová část hřbetu má příkré svahy orientované převážně k severu a severozápadu. Rozčleňují je podružné sběrné mísy zdrojnic Veličky a Svinárského potoka (povodí Váhu). Na eluviu a kamenito-hlinitých svahovinách se vyvinuly středně těžké kambizemě typické až dystrické.

Květena - V lesní části rezervace je vyvinuto několik typů lesní vegetace. Na mírnějších svazích jsou to květnaté bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum), na prudších sklonech na skeletovitých půdách suťové porosty (Lunario-Aceretum). Ve stromovém patru převládá buk lesní (Fagus sylvatica), spolu s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). V podrostu se vyskytují sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), dymnivka dutá (Corydalis cava), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a vrbovka alpská (Epilobium alpestre). Před časem zde byl nalezen i vzácný lišejník Thelopsis rubella. Vrcholová louka byla v minulosti vážně narušena hnojením, takže populace prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) a hořečku žlutavého (Gentianella lutescens) patří minulosti. V současné době zde dominuje smilka tuhá (Nardus stricta).

Zvířena - Na vrcholové louce i v průsecích lesních cest žije ještěrka živorodá (Lacerta vivipara). V lesním porostu se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Hnízdí zde strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), kos horský (Turdus torquatus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) a další lesní druhy. Vrcholová louka je hnízdištěm skřivana polního (Alauda arvensis), lindušky lesní (Anthus pratensis) a bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra). Vyskytuje se zde celá řada bezobratlých, typických pro horské a karpatské lesy, zejména plži modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus) a skalnice lepá (Faustina faustina). Střevlíkovité brouky reprezentuje Pterostichus pilosus, P. foveolatus, Abax schueppeli subsp. rendschmidtii, Carabus obsoletus a další lesní druhy. Ve dřevě odumřelých buků se vyvíjí roháček bukový (Sinodendron cylindricum), ve starých choroších velmi vzácný brouk Mycetoma suturale. V pralese žijí vzácní nosatci Otiorrhynchus equestris, Donus ovalis, Barynotus moerens a Alophus weber a velmi vzácný, vymírající hnojník Aphodius hoberlandti. Na horské louce a okraji lesa se vyskytuje vzácný dřepčík Minota halmae, mandelinky Chrysolina marcasitica a Ch. purpurascens. Pod kůrou padlých kmenů a v hrabance žijí horské druhy sekáčů Platybunus bucephalus a Ischyropsalis helwigi. Na březích potoků ve stržích žije náš největší sekáč Gyas titanus. Dosud zde bylo zjištěno 38 druhů pavouků.

Lesnictví - Lesní porosty jsou tloušťkově i výškově diferencovány a mají pralesovitý charakter. Na bizarní tvary stromů při horní hranici lesní části významně působí vrcholový fenomén hřbetu Javořiny. Ve zmlazení porostu dominuje javor klen.

Využití - Již v roce 1909 zde původní majitelé, Lichtenštejnové, vyhlásili ochranný režim podobný dnešnímu. V 50. letech se v lesní porostu provádělo odstraňování souší a vývratů. V současné době je území ponecháno přirozenému vývoji. Vrcholová louka je jednou ročně kosena.

NPR Jazevčí

Krajinářsky velmi hodnotný komplex typických květnatých druhově bohatých luk v údolí Veličky poblíž Jamného potoka 3 km severovýchodně od Javorníka, výskyt četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

k.ú.: Javorník, Nová Lhota
výměra: 94,88 ha
nadm. výška: 340-475 m
vyhlášeno: 1987

Geologie - Flyšové vrstvy bělokarpatské jednotky magurského flyše (svodnické souvrství) budují vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce (paleocén-maastricht). V terénních depresích se ukládaly svahové sedimenty. Náleží sem i přirozená údolní niva Veličky s projevy bočné eroze na nárazových březích. Najdeme zde kambizemě typické doprovázené kambizeměmi pseudoglejovými, v bezprostředním okolí Jamného potoka pak fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech.

Květena - Teplomilné travní porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantní válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum) a sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) pokrývají rovnější, technice dostupné svahy. Na neobhospodařovaných svazích najdeme různá sukcesní stadia včetně vyvinuté lesní vegetace. Součástí vegetace jsou i lemová společenstva svazu Trifolion medii. Byla zde zjištěna řada vzácných a chráněných druhů, např. tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač obecný (Orchis morio), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus subsp. superbus), hořeček žlutavý (Gentianella lutescens), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kosatec pestrý (Iris variegata), kosatec trávovitý (Iris graminea), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), kozinec dánský (Astragalus danicus), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), len žlutý (Linum flavum), plamének přímý (Clematis recta), zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Na pramenných výchozech se místy vytvořily drobné mokřiny (Junco inflexi-Menthetum longifoliae) s dominující sítinou sivou (Juncus inflexus), v nich roste např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a šáchor hnědý (Cyperus fuscus). V podrostu dřevin, zejména v erozních rýhách a na okrajích křovin najdeme např. hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis) a sněženku podsněžník (Galanthus nivalis). Křoviny zdobí i několik keřů dřínu jarního (Cornus mas).

Zvířena - Z významných druhů ptáků zde hnízdí např. strnad luční (Miliaria calandra), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), chřástal polní (Crex crex) a křepelka polní (Coturnix coturnix). K významnějším druhům motýlů patří okáč jílkový (Lopinga achine) a několik vzácných druhů píďalek. Vyskytují se zde vzácné druhy fytofágních brouků, např. nosatec Alophus weberi, dřepčík Longitarsus brunneus, štítonoš Cassida ferruginea, krytonosec Mogulones larvatus a další. Dosud zde bylo zjištěno 21 druhů rovnokřídlého hmyzu, 16 druhů mravenců a čtyři druhy sociálních vos.

Využití - Hlavním faktorem, udržujícím dobrý stav vegetace v rezervaci, je pravidelné kosení. Luční plochy nepřístupné pro mechanizovanou sklizeň byly v minulosti opuštěny a začaly zarůstat náletem dřevin, především v k.ú. Nová Lhota. Koncem 80. let bylo více než 15 ha těchto ploch vyčištěno a jsou pravidelně koseny. Na příkrých svazích se plánuje extenzivní pastva.

NPR Porážky

Komlex květnatých bělokarpatských luk se soliterními stromy na zaobleném hřbetu a svahu asi 1,5 km severozápadně od Vápenek a s výskytem četných vzácných druhů rostlin a živočichů. Jediná lokalita všivce statného v České republice.

k.ú.: Slavkov, Nová Lhota
výměra: 48,21 ha
nadm. výška: 540 - 610 m
vyhlášeno: 1987

Geologie - Bělokarpatská jednotka magurského flyše - svodnické souvrství - je tvořeno vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht). Reliéf v okolí NPR je silně vertikálně členitý a představuje jej plochá vrcholová část širokého hřbetu (zbytek zarovnaného povrchu) západně kóty 650,3 m n.m. Eluvia a svahové sedimenty vytvořily podmínky pro vznik kambizemě typické střední zrnitosti, na části území i kambizemě pseudoglejové.

Květena - Převládajícím typem vegetace jsou teplomilné travnaté porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), které se zde vyskytují v neobvykle velké nadmořské výšce (600 m). Ve spodní části je aktivní sesuv, na kterém se střídají sušší místa na skeletovitém podloží s vlhkomilnými porosty. Najdeme zde i mokřady (asociace Angelico-Cirsietum oleracei) s pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum) a druhově bohatá lemová společenstva. V rezervaci bylo zjištěno téměř 300 druhů cévnatých rostlin, z nich je nejvýznamnější všivec statný (Pedicularis exaltata), který jinde v České republice neroste. Dále zde roste tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp.densiflora), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), kosatec trávovitý (Iris graminea), kosatec pestrý (Iris variegata), kozinec dánský (Astragalus danicus), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), plamének přímý (Clematis recta), len žlutý (Linum flavum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač obecný (Orchis morio), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), na vlhkých místech prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), vítod nahořklý (Polygala amarella) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). V roce 1997 zde byla objevena plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).

Zvířena - Dosavadní průzkum ptáků prokázal výskyt např. bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), křepelky polní (Coturnix coturnix), strnada lučního (Miliaria calandra) a chřástala polního (Crex crex). Na luční společenstva a lesní okraje jsou vázány rozmanité druhy bezobratlých. Z ohrožených druhů motýlů zde byl zjištěn např. jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosymone), perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate) a p.kopřivový (Brenthis ino), žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), bělopásek topolový (Limenitis populi). Žije zde i typický druh karpatských květnatých luk píďalka malebná (Coenocalpe lapidata). Z fytofágních brouků lze upozornit na dřepčíky Dibolia foersteri, Argopus ahrensi a Longitarsus tristis, nosatce Donus intermedius, krytonosce Mogulones curvistriatus, štítonoše Cassida murraea aj.

Využití - Lokalita byla v minulosti využívána jako jednosečná louka. V době kolektivizace byla občas přihnojena minerálními hnojivy. V roce 1978 byl v severní části lokality proveden nevhodný rekultivační zásah, jehož následkem došlo k sesuvu půdy, který na rozsáhlém území narušil vegetační kryt, místy odhalil podloží a téměř zničil populaci všivce. Navíc rekultivovaná část nad sesuvem byla oseta směsí kulturních odrůd trav a jetelovin. Po této události byla sesuvná plocha kosena ručně s pomocí brigádníků a stala se zajímavým místem pro studium sekundární sukcese. Je zde dokumentována obnova lučního porostu bez výrazného stadia ruderální vegetace. Současně byl studován vzácný poloparazitický všivec, kterého se podařilo namnožit v kultuře a vypěstovanými sazenicemi a doséváním semen byla posílena původní populace. V současné době zde roste a každoročně vykvétá asi 100 jedinců. Díky pravidelnému obhospodařování je dnes rezervace v dobrém stavu, jen mokřad místy zarůstá rákosem obecným a třtinou šedavou.

Poznámka - V ochranném pásmu rezervace, na Předních loukách, rostou dále srpovník karbincolistý, zvonek hadincovitý, hvozdík pyšný pravý, česnek kýlnatý a čestec (rozrazil) dlouholistý.

nahoru

NPR Zahrady pod Hájem

Louky a extenzivní sady na pravém údolním svahu údolí Veličky a na západních svazích kopce Háj (573 m n. m.) nad východním okrajem Velké nad Veličkou. Poslední zbytky lučních společenstev na slínovitých půdách v Bílých Karpatech, výskyt četných teplomilných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

k.ú.: Velká n. Veličkou
výměra: 162,00 ha
nadm. výška: 300 - 480 m
vyhlášeno: 1987

Geologie - Podloží tvoří flyšové vrstvy s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci, náležející do svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše (paleocén-svrchní křída). Morfologicky se uplatňují polohy hruborznných pískovců. Reliéf širšího okolí řadíme do mírných konkávních svahů výrazné elevace Háje (573,0 m n. m.). Vlastní svah NPR je vcelku slabě lineárně rozčleněn. Dílčími tvarovými elementy jsou krátké svahové rozsochy východozápadního směru s kótou Strážná hůrka (335,5 m n. m.). Svahy jsou náchylné k sesuvům. Silné antropogenní ovlivnění reliéfu. Svahové sedimenty se staly základem pro tvorbu kambizemě typické střední zrnitosti a kambizemě pseudoglejové.

Květena - Jednotlivé pásy květnatých luk a starých sadů oddělují pruhy keřů a lesíky. Vyskytuje se zde několik typů luční vegetace. Na nevyvinutých půdách na slínech je význačná neuzavřená teplomilná vegetace s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), omanem mečolistým (Inula ensifolia) a ostřicí chabou (Carex flacca), zatímco vlhčí místa s vyvinutými půdami charakterizují porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s válečkou prapořitou (Brachypoodium pinnatum). Místy se objevují i vlhčí svahové bezkolencové louky svazu Molinion. Roste zde řada chráněných a ohrožených druhů, např. pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač nachový (Orchis purpurea), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), kosatec pestrý (Iris variegata), kosatec trávovitý (Iris graminea), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), lilie zlatolávek (Lilium martagon), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), plamének přímý (Clematis recta), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a pampeliška bahenní (Taraxacum sect. Palustria). Součástí rezervace je i několik soukromých záhumenků, na kterých se vyskytují velmi vzácné plevele, např. prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium), hrachor pačočkový (Lathyrus aphaca), svízel trojrohý (Galium tricornutum), dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), hlaváček plamenný (Adonis flammea), vrabečnice roční (Thymelaea passerina) a hořinka východní (Conringia orientalis). V roce 1994 zde byla nalezena sítina kulatoplodá (Juncus sphaerocarpus). Dřevinnou vegetaci zastupují dubohabrové hájky (Carici pilosae-Carpinetum) s dřínem obecným (Cornus mas) a místy druhotné porosty tvořené borovicí lesní (Pinus sylvestris) a lípou malolistou (Tilia cordata).

Zvířena - Rezervace je zajímavá z hlediska entomologického. Z motýlů byl pozorován otakárek fenyklový (Papilio machaon), o. ovocný (Iphiclides podalirius), hnědásek černýšový (Mellicta aurelia), h. diviznový (Melitaea phoebe), okáč voňavkový (Brintesia circe), modrásek vičencový (Polyomnatus thersipes), m. komonicový (Polyomnatus dorylas), ostruháček dubový (Neozephyrus quercus), přástevník užankový (Hyphoraia aulica), bourovec trnkový (Eriogaster catax) a několik vzácných druhů píďalek. Z fytofágních brouků průzkum potvrdil výskyt zejména dřepčíka Dibolia foersteri, štítonoše Pilemostoma fastuosa a P. ferruginea, nosatčíky Apion interjectum a A. aeneomicans, nosatce Brachysomus hirtus a Tychius stephensi, krytonosce Mogulones curvistriatus či luskokaze Bruchus brachialis. Dále zde bylo dosud zjištěno 25 druhů rovnokřídlého hmyzu, 14 druhů mravenců a 31 druhů pavouků.

Lesnictví - Výměra lesní půdy zaujímá 13,14 ha. Enklávy smíšených padesátiletých porostů jsou tvořeny borovicí, lípou, dubem, habrem, jasanem a modřínem. Zásahy budou směřovat k odstranění jehličnatých dřevin a k uvolňování listnatých dřevin v podúrovni.

Využití - Část rezervace byla před vyhlášením vážně poškozena pastvou, nehnojené a pravidelně kosené plochy se však velmi rychle obnovují. Problémem zůstává velká plocha křovin, které zarostly téměř čtvrtinu bývalých travnatých porostů. Negativním jevem je rozorávání spodních částí rezervace. V roce 1991 byla na ploše asi 3 ha založena genofondová plocha krajových odrůd ovocných dřevin, do níž byla soustředěna řada odrůd švestek, jabloní a hrušní z Horňácka.

Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt