Přírodní památky

PP Bahulské jamy

Část lučního komplexu na severovýchodním svahu kóty Lesná (696 m n. m.), asi 4 km jihovýchodně od Horního Němčí. Jeden z posledních zachovalých zbytků druhově bohatého lučního komplexu Lesné.

k.ú.: Horní Němčí
výměra: 13,45 ha
nadm. výška: 625-675 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Podklad tvoří zvrásněné svodnické souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše, konkrétně vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce (paleocén-maastricht). Svahové suťové sedimenty, zčásti postižené sesuvy, pocházejí ze čtvrtohor. Horní velmi mírná část východního svahu pod kótou Lesná spadá do sběrné pramenné mísy Klanečnice. Mírně členitý mikroreliéf s úpady a sesuvy. Některé jsou i nyní aktivní a díky nim se území nestalo cílem intenzifikace luk. Půdním typem území je kambizem pseudoglejová a kambizem typická, obě zrnitostně středně těžké.

Květena - Teplomilná luční vegetace s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) byla v posledních dvaceti letech vlivem nadměrného hnojení silně ochuzena. Dosud zde přežívá jen několik jedinců vstavače mužského (Orchis mascula), prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) a hlavinky horské (Traunsteinera globosa). Na soliterních dubech se nachází druhově bohaté společenstvo epifytických lišejníků, tvořené např. druhy Parmelia acetabulum, Xanthoria polycarpa, Calicium salicinum, Bryoria fuscescens a Ramalina sp. div.

Zvířena - K charakteristickým živočichům patří zejména některé karpatské formy hmyzu, z motýlů např. žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) nebo píďalka šedokřídlec Treitschkeův (Schistostege treitchkei). Žijí zde i významné druhy fytofágních brouků, např. lalokonosec Otiorhynchus equestris, nosatci Alophus weberi a Donus intermedius, krytonosci Mogulones pallidicornis a M. curvistriatus, krytohlavec Cryptocephalus gridellii, dřepčík Longitarsus brunneus aj. Obratlovci jsou zastoupeni druhy podhorských luk, žijí zde ještěrka obecná (Lacerta agilis), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a chřástal polní (Crex crex).

PP Cestiska

Bývalé pastviny na svahovém hřbítku s jižní expozicí, na severozápadním okraji Březové. Luční vegetace na skeletových půdách, lokalita vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

k.ú.: Březová
výměra: 3,10
nadm. výška: 482-515 m
vyhlášeno: 1995

Geologie - Geologický podklad tvoří horniny flyšového vývoje s proměnlivým podílem pískovců, jílovců a slínovců svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše (paleocén až maastricht). Půdním typem je kambizem typická, na části území i pseudoglejová, těžší až střední zrnitosti.

Květena - V nezapojeném lučním porostu převládá sveřep vzpřímený (Bromus erectus) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), na slínitých podkladech ostřice chabá (Carex flacca), v místech nepropustných vrstev i bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea). Vyskytuje se zde pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea) i pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), vstavač obecný (Orchis morio), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), kozinec dánský (Astragalus danicus), ostřice ptačí nožka (Carex ornithopoda), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a pcháč bezlodyžný (Cirsium acaulon). Území je místy porostlé dřevinami - jalovcem obecným (Juniperus communis), borovicí lesní (Pinus sylvestris), břízou bělokorou (Betula pendula) a topolem osikou (Populus tremula).

Zvířena - Žije zde celá řada xerotermních druhů živočichů vázaných na holé skeletové půdy. Velmi početní jsou pavouci, kterých zde během jedné krátké exkurze bylo zjištěno 43 druhů. Dále bylo zjištěno 20 druhů mravenců a 34 druhů střevlíkovitých brouků. Žijí tu i vzácnější druhy např. Olisthopus rotundatus, Ophonus diffinis, Callistus lunatus aj. Z motýlů se zde vyskytuje např. modrásek hořcový (Maculinea aleon), otakárek fenyklový (Papilio machaon) i o. ovocný (Iphiclides podalirius). Početně jsou zastoupeni i blanokřídlí, zejména mravenci, kutilky, ostatní vosy a včely. Běžná je zde užovka hladká (Coronella austriaca) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). Díky poloze mezi okrajem obce, sady a lesem je možno zaznamenat druhy ptáků, typické pro tyto biotopy.

Využití - V minulosti byla lokalita využívána jako pastvina a místy byl těžen stavební kámen. Po přerušení pastvy zarostla náletem borovic, osik a bříz. V letech 1992-1993 byl nálet z větší části zlikvidován, místy je území nepravidelně koseno. 

 

PP Dobšená

Extenzivní pastvina lemovaná lesem na jihozápadním svahu Královce (655 m n. m.) 2 km jihovýchodně od Valašských Klobouk. Vegetace karpatských přepásaných luk s prameništěm s bohatou populací kruštíku bahenního.

k.ú.: Valašské Klobouky
výměra: 1,47 ha
nadm. výška: 525-580 m
vyhlášeno: 1982

Geologie
- Lokalita se nachází v magurském flyšovém pásmu, představovaném dílčí jednotkou bystrickou, která se člení na zlínské souvrství, bystrické vrstvy a belovežské souvrství. Bystrické vrstvy mají převahu vápnitých jílovců a slínovců (střední až spodní eocén), belovežské souvrství je tvoří rudohnědé jílovce (spodní eocén až svrchní paleocén). Kvartérní uloženiny jsou deluviálního původu. PP se nachází v horní části členitého údolního uzávěru krátké levostranné pobočky Klobouckého potoka. Půdním typem je kambizem pseudoglejová var. kyselá až kambizem dystrická, těžší střední zrnitosti.

Květena - V mezofilní části louky převažuje společenstvo s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), v němž jsou roztroušeny keře jalovce obecného (Juniperus communis). Spolu s nimi roste lilie zlatohlávek (Lilium martagon), podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač obecný (Orchis morio), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), kakost krvavý (Geranium sanguineum) a jiné druhy. Na prameništi v horní části rezervace se v druhově bohatém ostřicovo-mechovém společenstvu (svaz Caricion davallianae) vyskytuje suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).

Zvířena - Zoologický průzkum dosud neproveden, na lokalitě se vyskytuje množství členovců, z chráněných druhů např. mravenec lesní (Formica rufa).

Využití - Původně lokalita sloužila jako pastvina, od 70. let však nebyla obhospodařována a začala zarůstat náletem smrku. Ten byl koncem 80. let odstraněn, od té doby zde probíhá pravidelné kosení a stav lokality se zlepšuje.

 

PP Dubiny

Louka pod lesem na východním úbočí kopce Doubrava (550 m n. m.) 750 m jižně od obce Březová. Krajinářsky hodnotné území s rozptýlenou zelení a se zachovanými společenstvy květnatých luk, lemů a s mokřadem.

k.ú.:Březová
výměra:1,34 ha
nadm. výška: 450 - 470 m
vyhlášeno: 1995

Geologie - Zdejší částí magurského flyše je bělokarpatská jednotka, svodnické souvrství, ve kterém mají převahu vápnité, prachovité jílovce (svrchní paleocén-svrchní křída). Území se nachází na mírném svahu vnitrokotlinového hřbetu Doubravy (550 m n. m.), spadajícího do údolí Březové (Bošáčky). PP leží ve střední části údolního svahu, který je exponován k východu a rozčleněn mělkými depresemi. Půdní pokryv tvoří kambizem pseudoglejová těžší zrnitosti.

Květena - V teplomilném travním porostu (svaz Cirsio-Brachypodion pinnati) najdeme řadu významných druhů rostlin, např. vstavač obecný (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), kozinec dánský (Astragalus danicus), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) a plamének přímý (Clematis recta).

Zvířena - Na malých zbytcích luk se vyskytuje několik druhů karpatské fauny, např. střevlík Carabus obsoletus a masařka Pierretia lunigera. Z obratlovců se zde vyskytují běžné druhy nelesní fauny středních poloh.

Využití - V minulosti byla lokalita kosena nebo extenzivně spásána. V 80. letech se díky nekosení nedopasků začaly šířit náletové dřeviny, které byly odstraněny v letech 1992-93. V současné době je celé území pravidelně koseno.

 

PP Grůň

Travnatý svah a starý ovocný sad asi 1,5 km severozápadně od kóty Malý Lopeník (881 m n. m.). Mezofilní a mokřadní luční společenstvo s výskytem ohrožených rostlinných druhů.

k.ú.: Lopeník
výměra: 3,48 ha
nadm. výška: 560-600 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Geologický podklad tvoří javorinské souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. Jedná se o drobně až středně rytmické flyšové vrstvy s převahou pískovců (spodní paleocén- svrchní křída). V dolní části svahu je jednak kaumberské souvrství, flyšové vrstvy, s rudohnědými vápnitými a nevápnitými jílovci (svrchní křída) a svodnické souvrství, flyšové vrstvy s převahou vápnitých prachových jílovců (paleocén). Tvary reliéfu jsou antropogenně ovlivněny. Území leží na levém, k východu exponovaném údolním svahu Soliskového potoka, ve střední části jeho toku. Půdním typem je kambizem typická, popř. pseudoglejová střední zrnitosti. V těsné blízkosti vodoteče pak nalézáme glej typický.

Květena - Přepásaná louka se sadem je v horní části sušší (asociace Anthoxantho-Agrosticum), ve spodní části ji ohraničuje potok. Podél něj se nacházejí potoční rákosiny a fragmenty mokřadních luk. Z význačných druhů rostlin zde roste např. prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hořeček žlutavý (Gentianella lutescens), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), vstavač obecný (Orchis morio), hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea).

Zvířena - Žijí zde typické druhy karpatských luk, např. ohniváček modrolemý (Lycaena alciphron), střevlík Carabus scheidleri, mravenci Lasius flavus, L. platythorax a Formica rufibarbis, z ptáků bramborníček hnědý (Saxicola rubetra).

Využití - V minulosti byla plocha rezervace využívána jako jednosečná až dvousečná louka a extenzivní ovocný sad, občas se zde i páslo. V současné době je pravidelně kosena a extenzivně přepásána.

 

PP Hluboče

Květnatá louka na levém údolním svahu Hlubočského potoka (levý přítok Vláry), 2 km východně od hlavní silnice Brumov-Trenčín ve Vlárském průsmyku. Přírodní památka je příkladem jednosečných květnatých bělokarpatských luk.

k.ú.: Bylnice
výměra: 2,58 ha
nadm. výška: 430-490 m
vyhlášeno: 1988

Geologie - Území buduje zvrásněný magurský flyš s převahou vápnitých jílovců a slínovců (spodní paleocén až svrchní křída) náležející ke svodnickému souvrství bělokarpatské jednotky. Svahy rozčleněny mělkými úpady. Půdní pokryv tvoří kambizem typická, střední zrnitosti.

Květena - Vegetačním typem je druhově bohatý mezofilní travinný porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), v němž roste tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), starček dlouholistý (Tephroseris longifolia), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec listenatý Soóův (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač obecný (Orchis morio), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum) a prasetník plamatý (Trommsdorffia maculata).

Zvířena - Zoologický průzkum dosud nebyl proveden.

Využití - V minulosti byla lokalita součástí rozsáhlého komplexu jednokosečných luk, jejich podstatná část však byla v 80. letech zrekultivována. Vlastní území bylo v 80. letech nepravidelně koseno a vypásáno, od 90. let je udržováno pomocí malé mechanizace. Louka je lemovaná lesnatou hrází a lesem, který tvoří vhodné ochranné pásmo.

 

PP Hrnčárky

Květnatá louka se soliterními stromy nad vodní nádrží Žabka, na levém svahu horní části údolí Klanečnice, 1,5 km západně od obce Strání. Teplomilná luční vegetace a pěnovcový mokřad s výskytem ohrožených druhů rostlin.

k.ú.: Strání
výměra: 4,15 ha
nadm. výška: 440 - 490 m
vyhlášeno: 1995

Geologie
- Zvrásněný magurský flyš zastupuje bělokarpatská jednotka, konkrétně svodnické souvrství. Tyto flyšové vrstvy tvoří vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce (paleocén-maastricht). Svahové sedimenty kvartéru vytvořily podmínky pro vznik kambizemě pseudoglejové, těžší až střední zrnitosti. V údolním dně vznikla fluvizem typická až fluvizem glejová.

Květena - Převážnou část území pokrývá teplomilný travnatý porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus). V něm se vyskytují např. tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), plamének přímý (Clematis recta), podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa) a kozinec dánský (Astragalus danicus). Dolní část území tvoří prameniště, kde se střídají mohutné pěnovcové inkrustace s čočkami slatiny. Do ostřicovomechového společenstva svazu Caricion davallianae místy proniká rákos obecný (Phragmites australis) a sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), někde převládá přeslička největší (Equisetum telmateia). Ve studánce na prameništi rostou parožnatky (Chara) a v jejím okolí několik drobných druhů z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria). Dále zde rostou skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), ostřice oddálená (Carex distans), kruštík bahenní (Epipactis palustris), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), vítod nahořklý (Polygala amarella) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica).

Zvířena - Žijí zde někteří druhy vlhkých luk karpatské oblasti, z motýlů například ohniváček modrolemý (Lycaena alciphron) a modrásek očkovaný (Maculinea teleius), z ptáků je typickým druhem zejména ťuhýk obecný (Lanius collurio) a strnad obecný (Emberiza citrinella).

Využití - Plocha, využívaná v minulosti jako jednokosná louka, zůstala v posledních letech ležet ladem a rychle začala zarůstat náletem dřevin. V letech 1998 - 1999 začala likvidace náletu a území je pravidelně koseno.

 

PP Chladný vrch

Dva lesní porosty asi 1 km od sebe vzdálené, 1,5 km jižně až jihozápadně od Sv. Štěpána. Staré bukové porosty, lokalita tesaříka alpského.

k.ú.: Sv. Štěpán
výměra: 5,89 ha
nadm. výška: 550-575 m
vyhlášeno: 1991

Geologie - Bělokarpatská jednotka magurského flyše a její součást svodnické souvrství má převahu vápnitých jílovců a slínovců (spodní paleocén až svrchní křída). Část lokality se nachází na javorinském souvrství s převahou pískovců (spodní paleocén až svrchní křída). Lokalita leží v horní části uzávěru široké pramenné mísy Bukového potoka (levý přítok Vláry) a jeho zdrojnic pod kótou Hladný (742,2 m n.m.). Na svahovinách vznikla kambizem typická, místy kambizem typická varieta kyselá, zrnitostně středně těžké půdy.

Květena - Vegetaci tvoří květnatá bučina (Carici pilosae-Fagetum) s bukem lesním (Fagus sylvatica) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus) ve stromovém patru, v bylinném patru se vyskytuje např. ostřice chlupatá (Carex pilosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), rozrazil horský (Veronica montana) a svízel vonný (Galium odoratum).

Zvířena - Staré lesní porosty jsou hnízdištěm strakapouda velkého (Dendrocopos major), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), holuba doupňáka (Columba oenas), lejska malého (Ficedula parva) a budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix). Hojně je zde zastoupen lesní hmyz. Žije zde roháček bukový (Sinodendron cylindricum) a zejména karpatské druhy střevlíkovitých brouků, např. Carabus obsoletus, C. auronitens ssp. subsp. escheri, Pterostichus foveolatus, P. pilosus a další významné druhy střevlíků, např. Carabus irregularis a C. intricatus. V rozsáhlém pěnovcovém prameništi se vyvíjí silná populace vzácného zástupce vážek, páskovce dvojzubého (Cordulegaster bidentatus). Také zde žije střevlík Carabus variolosus.

Lesnictví - Jedná se o 150-170 let staré porosty buku. Místy je porost rozvolněný a na těchto místech buk přirozeně zmlazuje.

Využití - K podpoře výskytu i vývoje tesaříka alpského a dalších vzácných druhů je nutné ponechávat staré dožívající buky, souše a neodstraňovat padlé kmeny.

 

PP Chmelinec

Mokřad v údolním dně potoka Drietomica na severovýchodním okraji Vyškovce. Druhově bohaté mokřadní louky, lokalita ohrožených druhů rostlin.

k.ú.: Vyškovec
výměra: 2,66 ha
nadm. výška: 430 - 450 m
vyhlášeno: 1982

Geologie
- Podkladem je zvrásněná bělokarpatská jednotka magurského flyše, kaumberské souvrství, charakterizované drobně rytmickými vrstvami s převahou rudohnědých jílovců (svrchní křída) a javorinské souvrství s převahou pískovců (paleocén-svrchní křída). Na svazích leží deluviální hlinitokamenité sedimenty. Členitý povrch v dolní části sběrné mísy na soutoku zdrojnic Drietomice obsahuje vývěr kyselky. Půdním typem je kambizem typická, v zamokřených polohách pseudoglej typický a glej typický.

Květena
- Převážnou část rezervace tvoří údolní mokřadní louka svazu Calthion s dominantním pcháčem potočním (Cirsium rivulare). Zde roste bohatá populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), dále kruštík bahenní (Epipactis palustris), tolije bahenní (Parnassia palustris), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), bařička bahenní (Triglochin palustris), kontryhel lysý (Alchemilla glabra), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a několik druhů z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria). Nad potokem se zvedá svah s přepásanou vegetací karpatských pastvin Anthoxantho-Agrostietum, který končí na okraji lesa. Zde najdeme např. prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) a pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea). Pod lesem u pramene minerální vody je malá čočka slatiny s vegetací pcháčového mokřadu.

Zvířena - V rezervaci byl při nesystematických pozorováních zjištěn výskyt řady druhů živočichů vázaných na údolní mokřady. K nejcennějším patří vážky páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentatus), šídlo pestré (Aeshna mixta), vážka žlutavá (Sympetrum flaveolum) a vážka tmavá (Sympetrum danae).

Využit
í - Dříve jednosečné louky byly v druhé polovině roku extenzivně paseny. Nyní je lokalita částečně kosena vlastníkem, okraje jsou vypásány. Sušší partie rezervace jsou místy eutrofizovány a druhově ochuzeny, vlastní mokřad je kosen.

 

PP Kalábová

Mokřad s výskytem ohrožených rostlin ležící na jv. svahu Studeného vrchu. 

k.ú.: Březová a Bánov
výměra: 0,58 ha
nadm. výška: 518-537 m
vyhlášeno: 1999

Geologie - Geologický podklad tvoří horniny flyšového vývoje s proměnlivým podílem pískovce, jílovce a slínovce svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. Území se rozkládá na rozsáhlém sesuvu, geologické podloží je překryto kvartérními svahovými sedimenty. Na slatiništi se vyvíjí subhydrická půda typu jezerní křídy, pěnovce a anmoorové gleje. Na okolních plochách se vyskytuje kambizem typická až pseudoglejová, těžší až střední zrnitosti, na vápnitých místech pravděpodobně i pararendziny.

Geomorfologie
- Území patří geomorfologicky do celku Bílé Karpaty, podcelku Straňanská kotlina. Představuje erozně-denudační sníženinu zčásti podmíněnou příčnými zlomy. Dno kotliny má členitý reliéf a je rozdělené příčným hřbetem na dvě dílčí údolní sníženiny protnuté Klanečnicí a Bošáčkou. Nadmořská výška je 518-537 m. Převládají mírné svahy kolem 5° s mikroreliéfem slabě členitým (úpady). Území se nachází na sv. svahu kóty Studený vrch (646 m), spadajícího do údolí Hrubého potoka. Svah je exponován k jihovýchodu, rozčleněn je mělkými depresemi.

Vegetační poměry - Chráněné území je řazeno do fytogeografické oblasti Mezofytikum, fytogeografického obvodu Karpatské mezofytikum, vegetačního stupně suprakolinního, fytochorionu Bílé Karpaty lesní. Nejcennější část památky, prameništní pěnovcové slatiniště, sestává ze slatinné vegetace svazu Caricion davallianae s dominantními šáchorovitými rostlinami: ostřicí Davallovou (Carex davalliana), o. prosovou (C. panicea), o. latnatou (C. paniculata), suchopýrem širolistým (Eriophorum latifolium), skřípinkou smáčknutou (Blysmus compressus), bařičkou bahenní (Triglochin palustre), bezkolencem (Molinia arundinacea), vítodem (Polygala amarella), mechorosty (Drepanocladus revolvens s.l., Bryum pseudotriquetrum, Cratoneuron commutatum, Campylium stellatum, Philonotis calcarea) a parožnatkami (Chara sp.div.). Zastíněná pěnovcová prameniště porůstá mechové společenstvo s Cratoneuron commutatum svazu Lycopodo-Cratoneurion commutati. Sušší okraje prameniště se vyznačují porosty silně dominantního bezkolence. Na vyschlých tufech roste ostřice bílá (Carex alba).

Zvířena - Mokřad byl původně součástí pastevního areálu, ovšem během 70. až 90. let minulého století zcela zarostl křovinami a pastevní charakter nejbližšího okolí mokřadu zanikl. Od roku 1996 je lokalita udržována kosením, ale stepně-pastevní charakter se již neobnovil. Trvalý výskyt zvláště chráněných druhů živočichů byl prokázán pouze u plazů: užovka obojková (Natrix natrix); dále u obojživelníků: rosnička zelená (Hyla arborea) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Na plochu PP se však příležitostně za potravou dostávají některé další zvláště chráněné druhy živočichů, jako jsou čmeláci (Bombus spp.), mravenci (Formica spp.), z motýlů např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), slepýš křehký (Anguis fragilis) a někteří ptáci.

Využití - V minulosti byla lokalita součástí komplexu mezofilních, mokřadních a slatinných luk a pastvin, které v druhé polovině 20. století zůstaly ležet ladem, v 80. letech začaly být zalesňovány smrkem. Nejvíce zamokřená místa nebyla zalesněna, ale byla ponechána samovolnému náletu olše lepkavé. V letech 1995 a 1999 proběhla na lokalitě těžba nepůvodních dřevin a odstranění keřů, od roku 1999 je celá plocha kosena. Nejcennější část byla v roce 1996 oplocena, aby se zabránilo silné disturbanci černou zvěří.

PP Kaňoury

Suchá výslunná stráň na jižních svazích kóty Vysocká (660 m n. m.) v závěru údolí Hrušová dolina, 3 km východně od Nedašova. Společenstva květnatých luk a pastvin s mnoha teplomilnými druhy rostlin, ojedinělá v severovýchodní části Bílých Karpat.

k.ú.: Nedašov
výměra: 5,34 ha
nadm. výška: 610-660 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Z geologického hlediska jde o kontaktní oblast bělokarpatské a bystrické jednotky magurského flyše. Bělokarpatská jednotka obsahuje sedimenty kaumberského souvrství s rudohnědými jílovci (svrchní křída) a svodnické souvrství s převahou vápnitých jílovců a slínovců (spodní paleocén až svrchní křída). Jednotka bystrická je zastoupena zlínským souvrstvím, které budují bystrické vrstvy s převahou vápnitých jílovců a slínovců (střední až spodní eocén). Na svahových sedimentech se vytvořila kambizem typická, střední zrnitosti.

Květena - Převažujícím typem vegetace je teplomilný travní porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominující sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola). Spolu s nimi roste např. kosatec trávovitý (Iris graminea), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), hořec křížatý (Gentiana cruciata), růže keltská (Rosa gallica), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), vstavač obecný (Orchis morio), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) a hořec brvitý (Gentianopsis ciliata). Teplomilné druhy reprezentují dále pcháč panonský (Cirsium pannonicum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), jetel červenavý (Trifolium rubens) a bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum). Z hlediska Bílých Karpat je významný výskyt řepíčku mochnovitého (Aremonia agrimonoides), pcháče bezlodyžného (Cirsium acaulon) a podkovky chocholaté (Hippocrepis comosa). Místy se objevují skupinky keřů, např. jalovce obecného (Juniperus communis) a soliterní duby. Na loukách jsou roztroušeny pískovcové balvany s kalcitovou výplní, na nichž vedle vápnomilných druhů lišejníků rostou i v území vzácné acidofilní terčovky Parmelia conspersa a Parmelia pulla.

Využití - Území rezervace bylo v minulosti využíváno jako extenzivní pastvina nebo jednokosná louka. V době kolektivizace byla kosena jen spodní část, zbytek byl nepravidelně přepásán hovězím dobytkem a začal zarůstat dřevinami, především hlohem. V roce 1993 byla odstraněna část dřevin a území je od té doby pravidelně koseno.

PP Lom Rasová

Bývalý pískovcový lom s jezírkem asi 2,5 km jihovýchodně od Komně. Původním motivem ochrany byl bohatý výskyt obojživelníků, který však byl potlačen výsadbou ryb v jezírku. V současné době probíhá v lokalitě ukázková vegetační sukcese.

k.ú.: Komňa
výměra: 4,41 ha
nadm. výška: 540 - 570 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Svodnické souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše budují převážně pískovce (svrchní paleocén). Probíhala zde těžba kamene jámovým způsobem. Po ukončení těžby je v lomu možné sledovat subhorizontální uložení vrstev flyše. Ve vlastním těžebním prostoru nejsou vyvinuty žádné půdy, najdeme zde pouze zbytky kamenných úlomků. V bezprostředním okolí se vyvinuly kambizemě.

Květena - Kolem zaplaveného dna lomu se vytvořila pobřežní společenstva s orobincem úzkolistým (Typha angustifolia) a orobincem širolistým (Typha latifolia), která přecházejí v nezapojenou vegetaci na slínitých půdách. Bylo zde nalezeno celkem 199 rostlinných druhů, např. pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), kruštík bahenní (Epipactis palustris), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač bledý (Orchis pallens), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), pampeliška bahenní (Taraxacum sect. Palustria) aj. Zajímavostí je i výskyt vzácného mechu Oxystegus tenuirostris. Na pískovcových terasách je bohatá populace hruštičky okrouhlolistá (Pyrola rotundifolia).

Zvířena - V prostoru lomu žijí početné populace svižníka Cicindela silvicola a ještěrky obecné (Lacerta agilis). Zjištěno zde bylo 16 druhů pavouků, 6 druhů mravenců, 22 druhů střevlíkovitých brouků. V lomovém jezírku se vyvíjejí kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan hnědý (Rana temporaris) a celá řada druhů vodních bezobratlých, zejména vážek: motýlice obecná (Calopteryx virgo), šidélko ruměnné (Pyrrhosoma nymphula), šidélko rudoočko (Erythromma najas), šídlo modré (Aeshna cyanea), vážka ploská (Libellula depressa) a vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata). Populace čolka velkého (Triturus cristatus) a čolka horského (Triturus alpestris) po nepovoleném nasazení dravých ryb zanikly.

Využití -  Opuštěný pískovcový lom je ponechán samovolné sukcesi. V roce 1989 a 1997 byl odstraněn nálet nepůvodních dřevin, především smrku ztepilého, a částečně eliminována bříza bělokorá. Tyto zásahy budou pokračovat i v dalších letech.

 

PP Mechnáčky

Široký travnatý levý údolní svah Svinárského potoka, místy porostlý keři a stromy, asi 1 km západně od Květné. Zbytek společenstev květnatých luk s několika mokřady.

k.ú.: Strání
výměra: 10,93 ha
nadm. výška: 425-508 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Z geologického hlediska náleží lokalita do bělokarpatské jednotky magurského flyše, svodnického souvrství. Flyšové vrstvy mají převahu vápnitých prachovitých jílovců (spodní paleocén-svrchní křída). Mezi kvartérní uloženiny řadíme svahové sedimenty postižené sesuvy a splachy. Půdním typem jsou pseudogleje primární, vzniklé na polygenetických hlínách.

Květena
- V území převládá teplomilný travní porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a ostřicí horskou (Carex montana), v němž se dále objevují vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač obecný (Orchis morio), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), kozinec dánský (Astragalus danicus) a hadí mord nachový (Scorzonera purpurea). Dalším typem stanoviště jsou menší luční prameniště, většina však v posledních letech vyschla a v současné době je zarostlá vrbou popelavou (Salix cinerea), mátou dlouholistou (Mentha longifolia), rákosem obecným (Phragmites australis) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigeos). Dříve hojný prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) se zde nyní vyskytuje velmi vzácně, stejně jako prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Několik druhů, pozorovaných ještě v 80. letech, nebylo dokonce v poslední době znovu ověřeno, např. hrachor panonský (Lathyrus pannonicus).

Zvířena - Zoologický průzkum prokázal výskyt žluťáska barvoměnného (Colias myrmidone) a perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate). Ze zajímavých fytofágních brouků lze jmenovat nosatčíky Apion interjectum, A. aeneomicans a mandelinku Smaragdina xanthaspis. Bylo zde zjištěno 39 druhů pavouků, šest druhů sekáčů a 12 druhů mravenců.

Využití - Území PP tvořilo původně součást rozsáhlého komplexu jednosečných luk, které však byly v 70. letech z větší části rozorány, takže zůstal zachován pouze fragment. Chráněná plocha nebyla, až na malou část, obhospodařovanou soukromníkem, v posledních letech kosena. Během té doby několik mokřadů vyschlo, takže došlo k ústupu nebo dokonce vymizení některých druhů. Horní část svahu negativně ovlivnily splachy z výše ležícího pole, které bylo v roce 1995 zatravněno. 

 

PP Nové louky

Mírně členitá louka na severně orientovaném svahu pod lesem po pravé straně silnice z Korytné do Strání asi 2,5 km jihojihovýchodně od Korytné. Zbytek květnatých lučních společenstev s několika mokřady a sukcesními stadii dřevin.

k.ú.: Korytná
výměra: 12,62 ha
nadm. výška: 505 - 560 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Bělokarpatská jednotka magurského flyše a její svodnické souvrství obsahuje vrstvy s převahou vápnitých, prachovitých jílovců (paleocén-spodní křída). Reliéf erozně-denudační, převládají mírné sklony svahu. Na deluviálních sedimentech se vyvinula kambizem pseudoglejová.

Květena - Převažujícím typem vegetace je luční porost svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s některými teplomilnými druhy. Roztroušeně se zde vyskytuje např. prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vstavač mužský (Orchis mascula), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), kozinec dánský (Astragalus danicus), plamének přímý (Clematis recta), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus). Součástí je i několik pramenišť a vysokostébelných lučních mokřadů vegetace svazu Calthion s pcháčem potočním (Cirsium rivulare), žluťuchou lesklou (Thalictrum lucidum) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia).

Zvířena - Dosud byla studována pouze fauna motýlů. Zjištěny byly vzácné druhy, např. perleťovec kopřivový (Brenthis ino), žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), a píďalky tmavoskvrnáč březový (Theria rupicapraria) a šedokřídlec zimolezový (Trichopteryx polycommata).

Využití - Plocha PP byla původně součástí rozsáhlých jednosečných luk, okolí však bylo v 70. letech z větší části rozoráno. Ačkoli došlo k částečné eutrofizaci a k ochuzení vegetace, zůstala zachována poměrně pestrá druhová skladba. V území se nalézá několik vodních zdrojů s ochrannými pásmy. 

 

PP Okrouhlá

Chráněné území leží na západně exponovaném svahu pod kótou Okrouhlá (655,9 m n. m.) asi l km východně od silnice Valašské Klobouky - Trenčín ve Vlárském průsmyku. Starý porost smíšeného lesa.

k.ú.: Sidonie
výměra: 12,30 ha
nadm. výška: 620 - 655 m
vyhlášeno: 1991

Geologie - Bělokarpatská jednotka magurského flyše, ve svodnickém souvrství, mají převahu vápnité jílovce a slínovce (spodní paleocén až svrchní křída). Svahové sedimenty podmínily vývoj půdního typu kambizem typická, střední zrnitosti.

Květena
- Ve stromovém patře převažuje buk lesní (Fagus sylvatica), dále zde roste dub zimní (Quercus petraea), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), lípa malolistá (Tilia cordata), jilm horský (Ulmus glabra) a třešeň ptačí (Cerasus avium). Na rozdíl od dřevinného patra je bylinný podrost poměrně chudý, k typickým druhům patří netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), rozrazil horský (Veronica montana), vzácně i lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

Zvířena - Podrobný zoologický průzkum nebyl dosud proveden. Z bezobratlých byly pozorovány zejména lesní druhy střevlíkovitých brouků, jako např. střevlík kožitý (Carabus coriaceus), s. hajní (Carabus nemoralis), s. vrásčitý (Carabus intricatus), s. Linnéův (Carabus linnei), s. zahradní (Carabus hortensis) a s. nosatý (Cychrus rostratus). Žijí zde i typické karpatské druhy, např. Carabus auronitens auronitens, Pterostichus foveolatus a P. pilosus. K významným ptačím druhům zde patří strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) a holub doupňák (Columba oenas).

Lesnictví - Významná ukázka soustředěného výskytu více druhů dřevin s odlišnými ekologickými nároky. Lesní porost je asi 130 let starý. Je třeba začít s podporou přirozeného zmlazení budováním oplocenek.

Využití - Sledovat vliv zvěře na zmlazení a v případě potřeby chránit před okusem.

 

PP Pod Cigánem

Úzký pás louky na okraji lesa na severním svahu Cigán (740 m n. m.) asi l km od Nedašova. Zachovalé společenstvo pastvin a lemů s výskytem prstnatce listenatého Soóova a dalších orchidejí.

k.ú.: Nedašov
výměra: 2,70 ha
nadm. výška: 575 - 605 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Podklad je tvořen sedimenty javorinského souvrství magurského flyše s převahou pískovců (spodní paleocén až svrchní křída) a flyšové vrstvy svodnického souvrství s převahou vápnitých jílovců a slínovců (spodní paleocén až svrchní křída). Lokalita leží v střední části velmi dlouhého svahu s kótou Cigán. Půdní pokryv tvoří kambizem typická.

Květena
- Luční vegetace má mezofilní charakter (svaz Cynosurion), místy je louka zamokřená. Roste zde např. prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač mužský (Orchis mascula), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon), na vlhkých místech dominuje sítina sivá (Juncus inflexus) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Velmi bohatou populaci zde má prstnatec listenatý Soóův (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana). Na prameništi v dolní části rezervace roste bařička bahenní (Triglochin palustris) a ohrožený mech Fissidens adianthoides.

Využití - Původně extenzivní horská pastvina byla počátkem 70. let opuštěna a postupně zarostla náletem dřevin. V roce 1992 byla za spolupráce s vlastníkem vyčištěna její spodní a střední část a obnoveno kosení. 

PP Pod Hribovňou

Komplex přepásaných luk asi 0,4 km východoseverovýchodně od kóty Hribovňa (650 m n. m.). Krajinářsky hodnotné území s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin.

k.ú.: Vyškovec
výměra: 7,05 ha
nadm. výška: 550 - 640 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Území buduje bělokarpatská jednotka magurského flyše, javorinské souvrství (paleocén-svrchní křída) s převahou pískovců ve flyšových vrstvách drobně až středně rytmických a kaumberské souvrství s rudohnědými vápnitými a nevápnitými jílovci (svrchní křída). Na svahové hlinitokamenité sedimenty jsou vázány kambizem typická až kambizem typická varieta kyselá, střední zrnitosti.

Květena - Louky a pastviny jsou členěny mezemi a terénními nerovnostmi s porosty stromů a keřů. V nízké travinobylinné vegetaci (Anthoxantho-Agrostietum) rostou ostřice bledavá (Carex pallescens), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), violka psí (Viola canina), místy i smilka tuhá (Nardus stricta), ze vzácnějších druhů zde má bohatou populaci prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), dále se objevují prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hořeček žlutavý (Gentianella lutescens) a mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus).

Zvířena - Soustavný zoologický průzkum zde nebyl dosud proveden. Nahodilé sběry však prokazují výskyt významných druhů hmyzu. Z mravenců to je např. Myrmica lobicornis a Lasius umbratus, z fytofágních brouků nosatci Alophus weberi a Miarus distinctus, nosatčík Apion interjectum, luskokaz Bruchidius unicolor aj. Na lokalitě byl dále zjištěn evropsky významný motýl ohniváček černočárný (Lycaena dispar), vyloučit nelze ani výskyt jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne), který žije v blízké PR Ve Vlčí.

PP Pod Vrchy

Část lesa na severovýchodním svahu kopce Vrchy (461 m n. m.) na pravém údolním svahu Vláry asi 1,5 km jihovýchodně od Bohuslavic nad Vláří. Přirozená lesní vegetace s bohatým výskytem sněženky podsněžníku.

k.ú.: Bohuslavice nad Vláří
výměra: 1,21 ha
nadm. výška: 330-370 m
vyhlášeno: 1991

Geologie - Území je charakteristické střídáním jílovců, slínovců a glaukonitických pískovců (eocén), které náležejí bystrickým vrstvám zlínského souvrství (bystrická jednotka magurského flyše). Chráněné území se rozkládá na velmi příkrém, bočnou erozí zpříkřeném a podkopávaném pravém údolní svahu Vláry pod kótou 406 m n.m. Široká údolní niva Vláry v průlomovém úseku tvoří společně s komunikací severní hranici lokality. Půdním typem je kambizem typická doprovázená kambizemí pseudoglejovou, s projevy slabého oglejení.

Květena - Typická karpatská dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum) s převažujícím habrem obecným (Carpinus betulus) s příměsí dubů zimních (Quercus petraea), lip malolistých (Tilia cordata) a nepůvodních dřevin. Bylinné patro je druhově rozmanité, k nejtypičtějším druhům patří ostřice chlupatá (Carex pilosa), dymnivka dutá (Corydalis cava), dymnivka plná (Corydalis solida), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), hrachor jarní (Lathyrus vernus) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). Z chráněných druhů se zde vyskytuje sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon).

Zvířena - Hnízdí zde strakapoud velký (Dendrocopos major), budníček menší (Phylloscopus collybita), b. lesní (Phylloscopus sibilatrix), holub hřivnáč (Columba palumbus), žluna šedá (Picus canus), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), brhlík lesní (Sitta europaea), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a žluva hajní (Oriolus oriolus).

Lesnictví - Jedná se o sedmdesátiletý lesní porost, který má charakter pařeziny, do níž byly dosázeny nepůvodní dřeviny, zejména smrk ztepilý, méně borovice lesní. Cílem zásahů bude postupné odstranění jehličnaté příměsi.

Využití
- Veškeré zásahy budou prováděny s ohledem na prosperitu sněženky podsněžníku v bylinném patru.

 

PP Rubaniska (Mravenčí louka)

Úzký pás luk a křovin na pravém údolním svahu Krátkovského potoka za samotou východně od Krátkých, asi 2 km západně od Starého Hrozenkova. Komplex luk a pastvin s rozptýlenou zelení, na nichž se vyskytují ohrožené druhy rostlin.

k.ú.: Vápenice
výměra: 16,48 ha
nadm. výška: 460 - 515 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Zvrásněný magurský flyš má ve svých vrstvách převahu pískovců. Řadíme jej do svodnického souvrství (bělokarpatská jednotka, paleocén). Fluvizemě v okolí potoka přecházejí výše do kambizemí typických vyvinutých na svahových hlinitokamenitých sedimentech.

Květena - V rezervaci najdeme zbytky vegetace karpatských přepásaných luk (asociace Anthoxantho-Agrostietum) a místy i krátkostébelných pastvin svazu Violion caninae. Na svazích jsou časté mokřady svazu Calthion s vysokobylinnou vegetací s mátou dlouholistou (Mentha longifolia) a tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). V poslední době zde bylo zjištěno 260 druhů cévnatých rostlin. Vyskytuje se zde např. hořeček žlutavý (Gentianella lutescens), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum) a vřes obecný (Calluna vulgaris).

Zvířena - Zoologický průzkum byl dosud zaměřen pouze na obratlovce. V pramenných stružkách byl potvrzen výskyt larev mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), žije zde skokan hnědý (Rana temporaria), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix). Z ptáků zde byly zaznamenány běžné druhy lesních okrajů. Nedaleko území byl zjištěn v prameništích vzácný a ubývající měkkýš východoalpsko-západokarpatského rozšíření, praménka rakouská (Bythinella austriaca).

Využití - Porosty rezervace byly historicky využívány jako jednosečné louky. O jejich tehdejší floristické skladbě svědčí záznamy S. Staňka z 20. až 40. let, ovšem do současnosti se asi třetina druhů změnila, což vypovídá o značném posunu celého ekosystému. Příkřejší svahy zůstaly v posledních dvaceti letech ležet ladem, v letech 1988-91 byla východní část území vyčištěna od náletu dřevin a pokosena. Většina mokřadních stanovišť zarostla hustým porostem tužebníku jilmového, místy dokonce ruderálními druhy. V místech pravidelného kosení v posledních letech se stav porostů postupně zlepšuje. Na jedné z louček vzniklo v polovině osmdesátých let myslivecké políčko, které bylo od roku 1988 ponecháno samovolné sukcesi. Změny v druhovém složení jsou každoročně zapisovány, v současné době je porost již plně zapojený, místy v něm plošně roste vřes obecný, v roce 1997 se objevilo i několik prstnatců bezových.

 

PP Sviní hnízdo

Část lesního komplexu 1,5 km severně od Vápenek. Typický příklad přirozené lesní vegetace středních poloh Bílých Karpat.

k.ú.: Strání
výměra: 5,34 ha
nadm. výška: 570 - 610 m
vyhlášeno: 1991

Geologie
- Bělokarpatská jednotka magurského flyše, svodnické souvrství, tvoří vrstvy s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht). Území leží v horní části uzávěru pramenné mísy potoka Kazivec (pravý přítok Veličky) a posléze přechází do hřbetu spojujícího Lesnou s kótou 650,3 m n. m. Svahové a sesuvové sedimenty vytvořily podmínky pro vznik kambizemě typické až pseudoglejové, střední zrnitosti.

Květena - Lesní porost tvoří karpatská ostřicová bučina (Carici pilosae-Fagetum) s dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica), habrem obecným (Carpinus betulus), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). V bylinném patru převládá ostřice chlupatá (Carex pilosa), dále zde rostou např. dymnivka dutá (Corydalis cava), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), bradáček vejčitý (Listera ovata), vstavač bledý (Orchis pallens), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum).

Zvířena - Soustavný průzkum nebyl dosud proveden. Byl zde pozorován mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Zvláštností je výskyt vzácného motýla jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosymone), jehož housenky vyhledávají porosty dymnivek. Z ptáků byl zjištěn např. budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) a šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris).

Lesnictví - Jedná se o věkově nehomogenní lesní porost. Dub v hlavní etáži začíná odumírat. V přirozeném zmlazení převládá buk lesní a javor klen.

Využití - V minulosti se v porostech na ploše rezervace hospodařilo probírkovým způsobem. V současné době se výběrovými zásahy podporuje přirozené zmlazení dřevin.

PP Šumlatová

Část pastvin na severním svahu Holého vrchu (830 m n. m.) asi 1,5 km jižně od Nedašova. Zbytek lučních porostů s výskytem ohrožených druhů rostlin, především vstavačovitých.

k.ú.: Nedašov
výměra: 0,82 ha
nadm. výška: 505 - 555 m
vyhlášeno: 1982

Geologie
- Podloží je tvořeno flyšovými vrstvami s převahou pískovců, javorinským souvrstvím (paleocén-svrchní křída), a vrstvami s rudohnědými jílovci, tzv. kaumberským souvrstvím. Obě souvrství řadíme k bělokarpatské jednotce magurského flyše. Územně náleží zájmový prostor do střední části svahu rozsochy Kršliska (732,6 m n. m.). Půdní pokryv území představuje kambizem typická, střední zrnitosti.

Květena - Dominantní vegetací je mezofilní luční společenstvo s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), v němž byl zaznamenán např. vstavač obecný (Orchis morio), vstavač mužský (Orchis mascula), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Dříve uváděný prstnatec listenatý Soóův (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana) nebyl po pohnojení lokality znovu potvrzen. Louku lemují pásy dřevin s dubem zimním (Quercus petraea), lískou obecnou (Corylus avellana), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare) aj., v podrostu dřevin roste např. svízel vonný (Galium odoratum) a kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum).

Zvířena - Na malé ploše se vyskytuje několik druhů živočichů typických pro karpatské louky. Patří k nim modrásek nejmenší (Cupido minimus), soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola) a bělásek hrachorový (Leptidea sinapis), z ptáků především strnad obecný (Emberiza citrinella) a linduška lesní (Anthus trivialis).

Využití - Původně jednosečné louky, občas extenzivně přepásané, byly součástí rozsáhlého lučního komplexu. Před několika lety byla rezervace vážně narušena jednorázovým pohnojením, které ovlivnilo druhové složení, především redukovalo početnost vstavačovitých. Porost postupně regeneruje, i když nyní obsahuje některé nitrofilnější druhy. Louka je každoročně kosena velkou mechanizací.

PP U Petrůvky

Pastvina na levém břehu levostranného přítoku Olšavy, 0,5 km od Petrůvky. Krajinářsky hodnotné členité a svažité území s výskytem vstavače obecného.

k.ú.: Petrůvka
výměra: 2,29 ha
nadm. výška: 360-400 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Zlínské souvrství račanské jednotky magurského flyše, v němž se střídají slínovce a vápnité pískovce, převážně glaukonitické - vsetínské vrstvy (svrchní eocén). PP představuje horní část údolního svahu až údolního uzávěru levého přítoku Luhačovického potoka. Směrem nahoru přechází svah do vrcholových částí širokého plochého hřbetu. Půdním typem je kambizem typická, střední zrnitosti na zamokřených místech i kambizem pseudoglejová.

Květena - V mezofilní luční vegetaci se nacházejí roztroušené keře jalovce obecného (Juniperus communis), růže šípkové (Rosa canina), hlohu obecného (Crataegus laevigata) a javoru babyky (Acer campestre). Vedle běžnějších lučních druhů se zde dochovala bohatá populace vstavače obecného (Orchis morio) a hlavinky horské (Traunsteinera globosa).

Zvířena - Soustavný průzkum dosud nebyl proveden. I zde však byly zjištěny typické luční druhy motýlů Bílých Karpat, tedy modrásek nejmenší (Cupido minimus), soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineolus) a bělásek hrachorový (Leptidea sinapis). Nedaleko přírodní památky byl zjištěn vzácný čmelák klamavý (Bombus confusus) a dále velice vzácná samotářská včela Megachile ligniseca.

Využití - V minulosti bylo území využito jako obecní pastvina. Po kolektivizaci se zde intenzivně páslo a hnojilo minerálními hnojivy, lokalita byla též poškozena výstavbou lyžařského vleku. Od roku 1987 jsou porosty pravidelně koseny. Celkový stav území se zlepšil a populace ohrožených druhů rostlin jsou početnější.

 

PP Uvezené

Část lesního porostu na severozápadním svahu kóty Horní Kopec (607 m n. m.) 2,5 km jihovýchodně od Horního Němčí. Druhově bohatý smíšený listnatý les ve velmi členitém terénu se sesuvy, vrstevnatými prameny a mokřady.

k.ú.: Strání
výměra: 14,39 ha
nadm. výška: 490-570 m
vyhlášeno: 1991

Geologie - Flyšové vrstvy s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht) náležejí do svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. Plocha leží ve východní části pramenné mísy potoka Okluky. Sesuvná aktivita v území je zdrojem názvu PP. Na kvartérních uloženinách vznikla kambizem typická a pseudoglejová, na části lokality i pararendziny s projevy oglejení, střední zrnitosti.

Květena - Typická ukázka karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum) s dominantním dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), habrem obecným (Carpinus betulus) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). V keřovém patru se vyskytuje klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). V podrostu s bohatými koloniemi česneku medvědího (Allium ursinum, byla dále zaznamenána lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia).

Zvířena - Ornitofauna je zastoupena typickými druhy listnatých porostů, mezi něž patří lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), strakapoud velký (Dendrocopos major), sýkora koňadra (Parus major), budníček menší (Phylloscopus collybita), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) a brhlík lesní (Sitta europaea). Sledováním měkkýšů byly zjištěny nejen typické karpatské druhy, jako je modranka karpatská (Bielzia coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicinus), skalnice lepá (Faustina faustina), ale i běžné druhy, např. hlemýžď zahradní (Helix pomatia), slimák největší (Limax cinereoniger) a plzák žíhaný (Arion circumscriptus).

Lesnictví - Stromové patro lesního porostu převážně pařezinového původu je tvořeno dvěma etážemi. V horní převládá buk lesní a dub letní, ve spodní dominuje javor klen, habr obecný a jasan ztepilý. Cílem zásahů v rezervaci bude zachování druhové skladby dřevin.

Využití - V minulosti se v porostech hospodařilo především výběrným způsobem, neboť území je díky sesuvům a prameništím těžko přístupné.

 

PP U zvonice

Svah orientovaný severně, s pastvinami, v údolí na rozsoše Kobylec (845 m n. m.), asi 1,5 km severovýchodně od vrchu Malý Lopeník (881 m n. m.). Jedna z nejlépe zachovaných pastvin s výskytem ohrožených druhů rostlin.

k.ú.: Lopeník
výměra: 1,01 ha
nadm. výška: 630-670 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Jedná se o severní svah synklinální horské skupiny Velkého Lopeníku, rozsochy Kobylec. Ve vyšších etážích drobně až středně rytmické flyšové vrstvy s převahou pískovců - javorinské souvrství - (paleocén-svrchní křída). V dolní části pak kaumberské souvrství (svrchní křída) s rudohnědými vápnitými a nevápnitými jílovci. Obě souvrství náležejí k bělokarpatské jednotce magurského flyše. Jedná se o severní svah synklinální horské skupiny Velkého Lopeníku, rozsochy Kobylec. Svahové a splachové sedimenty umožnily vznik kambizemě typické, střední zrnitosti.

Květena - Nejrozšířenějším společenstvem je vegetace přepásaných karpatských luk (asociace Anthoxantho-Agrostietum) s hojnou poháňkou hřebenitou (Cynosurus cristatus) a tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum), která hostí početnou populaci prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina). K dalším pozoruhodným druhům patří prstnatec listenatý Soóův (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) a hořeček žlutavý (Gentianella lutescens). Rezervací protéká prameništní stružka, v níž byly zjištěny vzácné mechorosty Fissidens adianthoides a Preissia quadrata, kolem ní se tvoří maloplošné slatiny s dominujícím suchopýrem širolistým (Eriophorum latifolium) i suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium), s nimiž rostou tolije bahenní (Parnassia palustris), bařička bahenní (Triglochin palustre), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a vítod nahořklý (Polygala amarella). V horní části rezervace se podél potůčku vytvořila i společenstva vysokobylinných nekosených mokřadních luk podsvazu Filipendulenion s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Celkem zde bylo zjištěno 190 druhů rostlin.

Zvířena - K výrazným druhům bývalých pastvin hnědásek jitrocelový (Mellicta athalia). V posledních letech se zde objevila kudlanka nábožná (Mantis religiosa) a křižák pruhovaný (Argiope bruennichii). Z plazů byla pozorována ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Z ptáků zde byl zjištěn např. strnad luční (Miliaria calandra) a cvrčilka říční (Locustela fluviatilis).

Využití - Chráněné území bylo původně součástí rozsáhlých jednosečných luk s extenzivní pastvou dobytka. V 70. letech bylo okolí rozoráno, takže se nyní jedná o nejlépe zachovalý fragment těchto společenstev v oblasti Lopeníku. V současné době je rezervace pravidelně kosena.

 

PP Vápenky

Dubobukový porost 0,5 km východně od osady Vápenky, na levém údolním svahu pravého přítoku Veličky. Ukázka základního a reprezentativního vegetačního typu Bílých Karpat - dubové bučiny.

k.ú.: Strání
výměra: 10,79 ha
nadm. výška: 470-570 m
vyhlášeno: 1991

Geologie - Podloží tvoří horniny bělokarpatské jednotky magurského flyše, svodnické souvrství (paleocén-svrchní křída) s převahou vápnitých jílovců. Půdní pokryv tvoří středně hluboká kambizem typická, hlinité zrnitosti.

Květena - Vegetační kryt tvoří bučina (Carici pilosae-Fagetum). V bylinném patru je zastoupena ostřice chlupatá (Carex pilosa), svízel vonný (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), kerblík lesklý (Anthriscus nitida) a rozrazil horský (Veronica montana). V roce 1998 zde byl objeven sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum), z orchidejí zde dále roste vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a kruštík širolistý (Epipactis helleborine).

Zvířena - Vyskytuje se zde plž modranka karpatská (Bielzia coerulans). Byla nalezena řada vzácných tesaříků, např. Tetrops starki, Acanthoderes clavipes, Xylotrechus antilope aj. Z ptáků byl zjištěn strakapoud velký (Dendrocopos major), drozd brávník (Turdus viscivorus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris).

Lesnictví - Stejnověký bukový porost s přimíšeným dubem zimním a vtroušeným modřínem opadavým, smrkem ztepilým a javorem klenem. Téměř na celé ploše Vápenek se objevuje přirozené zmlazení buku.

Využití - Pokročilá stadia přirozeného zmlazení je nutné postupně odcloňovat, a tím začít s přirozenou obnovou porostu.

 

PP V krátkých

Svažité louky v okolí dvou rybníčků a na svahu v údolí Hrnčarova potoka v obci Vápenice. Bohatý výskyt ohrožených druhů rostlin a obojživelníků.

k.ú.: Vápenice
výměra: 6,32 ha
nadm. výška: 520-550 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Magurský zvrásněný flyš tvoří javorinské souvrství bělokarpatské jednotky s drobně až středně rytmickými flyšovými vrstvami s převahou pískovců (spodní paleocén-svrchní křída). Na sušších místech se vyvinula kambizem typická, ve vlhčích partiích v důsledku hydromorfních projevů v půdotvorném procesu kambizem pseudoglejová až pseudoglej.

Květena
- Na sušších místech převládá vegetace přepásaných karpatských luk (asociace Anthoxantho-Agrostietum) s podílem teplomilnějších druhů. Roste zde např. zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač obecný (Orchis morio) a prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Ve spodní části je rozsáhlý mokřad, pozměněný lidskou činností, kde se voda rozlévá do teras antropogenního původu. V něm se nacházejí místa s dominující sítinou sivou (Juncus inflexus), sítinou článkovanou (Juncus articulatus), suchopýrem širolistým (Eriophorum latifolium) a suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium), jejichž vegetaci lze přiřadit ke svazu Caricion davallianae. Roste zde skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Na několika místech jsou mokřadní louky svazu Calthion s pcháčem potočním (Cirsium rivulare) a vysokobylinné nivy podsvazu Filipendulenion s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Na břehu rybníka roste zblochan vodní (Glyceria maxima), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata) a na porostu devětsilu lékařského (Petasites hybridus) parazituje záraza devětsilová (Orobanche flava). V rybníku se vyskytuje stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum). V roce 1997 zde byla nalezena odemka vodní (Catabrosa aquatica).

Zvířena - Podrobnější zoologický průzkum nebyl dosud proveden. Území je bohaté na výskyt motýlů, žije zde např. hnědásek osikový (Hypodryas maturna), h. jitrocelový (Mellicta athalia), otakárek fenyklový (Papilio machaon), ohniváček modrolesklý (Lycaena hippothoe). Mokřad na dnech bývalých rybníčků má význam pro rozmnožování obojživelníků.

Využití - Území rezervace bylo původně využíváno jako jednokosná louka, na níž se později extenzivně páslo, část byla osázena ovocnými dřevinami. Jednotlivé části však byly od 60. let přihnojovány, některé dílčí plochy byly i rozorány. V současné době je celé území koseno. Dvě vodní plochy, jenž měly býthospodářsky využívány, mají nyní minimální stav vody.

 

PP Záhumenice

Louky na pravém svahu údolí pravostranného přítoku potoka Klanečnice asi 2 km jihovýchodně od Strání. Ochrana zbytku druhově bohatých bělokarpatských luk s početnou populací hrachoru panonského a snědku kulatoplodého.

k.ú.: Strání
výměra: 10,31 ha
nadm. výška: 450-610 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Svodnické souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše tvoří vrstvy s převahou vápnitých prachových jílovců (spodní paleocén-svrchní křída). Území se rozkládá v horní části povodí pravé pobočky Klanečnice. Nacházíme zde projevy sesuvných pohybů. Podél vodoteče se vyskytuje fluvizem typická a na svahovinách kambizem pseudoglejová těžší zrnitosti.

Květena
- Květnaté louky ve žlebech nad potokem jsou protkány několika prameništi s mokřadní vegetací svazu Calthion a lemovány lesíky, popř. hrázemi. Na suchých místech se vyskytují teplomilné travní porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantní kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a ostřicí horskou (Carex montana). Vyskytuje se zde hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), odemka vodní (Catabrosa aquatica), ostřice ječmenovitá (Carex hordeistichos), snědek kulatoplodý (Ornithogalum sphaerocarpum), dále např. vstavač mužský (Orchis mascula), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), kosatec trávovitý (Iris graminea) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica).

Zvířena - Ze zajímavých druhů motýlů zde byli zjištěni perleťovec kopřivový (Brenthis ino) a vzácný kovolesklec půvabný (Diachrysia chryson). Na pastvině byl zjištěn náš největší hnojník Aphodius scrutator, v nepasené části pak mandelinkovití brouci Smaragdina salicina, Luperus lyperus, Plateumaris consimilis aj. Dále zde bylo zjištěno 33 druhů pavouků a devět druhů mravenců. Jedna z mála bělokarpatských lokalit zmije obecné (Vipera berus).

Využití - V minulosti byla plocha rezervace součástí komplexu jednokosných luk, které byly přeměněny na pastevní areál. Podstatná část území však nebyla obhospodařována a začala zarůstat náletem. Od roku 1994 byly nejcennější plochy koseny, ale v roce 1997 bylo území vážně narušeno nepovolenou intenzivní pastvou krav. V roce 1998 byla plocha celého území oplocena a obnoveno pravidelné kosení.

 

PP Za lesem

Louka na severovýchodním svahu vrchu Lesná (696 m n. m.) asi 3,5 km jihovýchodně od Horního Němčí. Předmětem ochrany je výskyt šafránu bělokvětého na jediné lokalitě v CHKO Bílé Karpaty.

k.ú.: Horní Němčí
výměra: 1,22 ha
nadm. výška: 600-610 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Podloží tvoří svodnické souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. Flyšové vrstvy obsahují vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce (paleocén-maastricht). Chráněné území se rozkládá ve východní části pramenné mísy potoka Okluky. Půdní pokryv tvoří kambizem typická, střední zrnitosti.

Květena - Typická ovsíková louka s běžnými lučními druhy. Vlivem intenzivní pastvy byly původní teplomilné luční porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati zcela nahrazeny kulturní loukou, přírodě blízký porost se obnovuje na svahu přiléhajícím k mokřině. Roste zde šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), v přibližně 100 vykvétajících exemplářích. Vzácně se vyskytuje hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) a zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria). Na ploše rezervace se nacházejí zbytky základů kravína se stagnující vodou, kde dominuje bahnička mokřadní (Eleocharis palustris) a v mechovém patru Drepanocladus aduncus. K okraji rezervace přiléhá bezkolencová louka, v níž se vyskytuje mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) a žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum).

Zvířena - V mokřadu se vyskytuje např. čolek obecný (Triturus vulgaris), č.horský (Triturus alpestris) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), vyvíjí se zde šídlatka velká (Lestes viridis), šidélko rudoočko (Erythromma najas), vážka ploská (Libellula depressa) a vážka žlutavá (Sympetrum flaveolum).

PP Žerotín

Křovinaté a travnaté severovýchodní svahy stejnojmenného kopce (321 m n. m.) asi 1 km západně od Radějova. Jediný zachovalý fragment šipákové doubravy (Corno-Quercetum) v CHKO Bílé Karpaty, zbytky teplomilných společenstev na mělkých skeletových půdách; lokalita četných teplomilných rostlin a živočichů.

k.ú.: Strážnice
výměra: 1,79 ha
nadm. výška: 290-320 m
vyhlášeno: 1987

Geologie - Zvrásněný magurský flyš nivnického (paleocén-spodní eocén) a svodnického (paleocén) souvrství, tvořený vrstvami s převahou vápnitých jílovců (bělokarpatská jednotka). Území leží poblíž ploché vrcholové části úzkého, asi 600 m dlouhého hřbetu, ukončeného kótou Žerotín, představující pravděpodobně zbytek zarovnaného povrchu. Na vrcholové části se nacházejí zbytky štěrků neznámého stáří (miocén-kvartér). Na sprašových překryvech svahovin z flyšových vápnitých jílovců vznikla černozem typická.

Květena - Na skeletovitých půdách se vyskytuje teplomilná travinobylinná vegetace svazu Cirsio - Brachypodion pinnati. Část rezervace porůstají křoviny a skupiny dubu pýřitého (Quercus pubecens). Na jediné lokalitě v CHKO zde roste zlatovlásek obecný (Linosyris vulgaris) a zahořanka žlutá (Orthantha lutea). Z dalších významných druhů se zde zachoval koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), vstavač bledý (Orchis pallens), sasanka lesní (Anemone sylvestris), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), kosatec pestrý (Iris variegata), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), plamének přímý (Clematis recta), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hvězdnice chlumní (Aster amellus), oman mečolistý (Inula ensifolia), žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica) a bělozářka větvitá (Anthericum ramosum).

Zvířena - Významná lokalita teplomilného hmyzu. Kromě obou druhů našich otakárků, fenyklového a ovocného, se zde vyskytuje i hnědásek černýšový (Mellicta aurelia), většina druhů našich ostruháčků, modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), vřetenuška štírovníková (Zygaena angelicae). Po dlouhé době zde byl znovu potvrzen výskyt okáče medyňkového (Hipparchia fagi), který byl více jak 30 let v Bílých Karpatech nezvěstný. Z druhů aktivních v noci je zde např. vzácný přástevník smuteční (Phragmatobia caesarea) nebo hřbetozubec nepravý (Gluphisia crenata) a h. stříbroskvrnný (Spatalia argentina). Z fytofágních brouků lze jmenovat např. krytonosce Mogulones larvatus, luskokaze Bruchus venustus, nosatčíka Apion austriacum a nosatce Tychius crassirostris. Ostatní teplomilné formy hmyzu zastupuje např. cikáda chlumní (Cicadetta montana), kudlanka nábožná (Mantis religiosa), drvodělka fialová (Xylocopa violacea), kutilka Sceliphron destillatorius, mravenci Camponotus vagus, C. truncatus a C. aethiops.

Využití - Do okrajů rezervace pronikají plevele z okolních vinohradů. Do poloviny 80. let nebyly luční porosty obhospodařovány a zčásti zarostly náletem dřevin, především topolem osikou. Po vyčištění zde bylo obnoveno pravidelné kosení.

 

PP Žleb

Louka obklopená ze tří stran lesem, 0,5 km jihovýchodně od Hostětína. Květnatá louka s prameništěm a přilehlý dubohabrový porost, lokalita vzácné mochny malokvěté.

k.ú.: Hostětín
výměra: 6,89 ha
nadm. výška: 400-460 m
vyhlášeno: 1982

Geologie - Vrstvy magurského flyše zastupují bystrické vrstvy zlínského souvrství (bystrická jednotka), se střídáním jílovců až slínovců s glaukonitickými pískovci, místy arkózovitými. Reliéf: k západu obrácený svah rozsochy Bukoviny severojižního směru (kóta 472,4 m n. m.). Půdním typem je kambizem typická, nachází se zde i kambizem pseudoglejová.

Květena
- Ve vegetaci krátkostébelných travních porostů (Anthoxantho-Agrostietum) roste vstavač obecný (Orchis morio) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). K louce přiléhá karpatská dubohabřina (Carici pilosae-Carpinetum) s převládajícím dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus) a ostřicí chlupatou (Carex pilosa) v podrostu. Nejvýznamnějším druhem je mochna malokvětá (Potentilla micrantha), která v několika desítkách jedinců osidluje podrost lesa a jeho okraje. Tento pozoruhodný submediteránní druh se v České republice vyskytuje pouze v malém území střední části Bílých Karpat mezi Hostětínem a Štítnou nad Vláří. Dalším zajímavým druhem je hruštička menší (Pyrola minor).

Zvířena - Lokalitá vyniká pestrostí živočišných druhů nejrůznějších stanovištních nároků, vesměs však druhů běžně rozšířených. Například ještěrka obecná (Lacerta agilis), rosnička zelená (Hyla arborea) nebo ťuhýk obecný (Lanius collurio). Z významnějších druhů motýlů byl dosud zjištěn jen okáč stínovaný (Lasiommata petropolitana).

Lesnictví - Lesní porost je tvořen devadesátiletým převážně dubovým porostem, s jehličnatou skupinou v jihovýchodní části. Cílem zásahů bude postupná redukce smrku ztepilého, borovice lesní a modřínu opadavého ve prospěch přirozeného zmlazení a prosperity mochny drobnokvěté v bylinném patru.

Využití - Původně byla plocha využívána jako jednosečná louka, místy byla pravděpodobně i drobná políčka. V 70. letech však byl travní porost přihnojován a intenzivně pasen a v mokřadu byly vybudovány jímací studny, které jej odvodňují. V současné době bylo zajištěno pravidelné kosení. V drobných lomových jámách v lese postupně vznikly černé skládky, které se podařilo v roce 1997 asanovat.

Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt